UVOD_DO_BIBLE_2013_I

z předsíně (elam) asi 10 x 5 x 7m

-

svatyně (hekal) asi 20 x 10 x 15m

-

velesvatyně (debir) asi 10 x 10 x l0m.

Ve svatyni byl po severní straně postaven stůl s předkládanými chleby,
proti němu sedmiramenný zlatý svícen, mezi nimi stál kadidlový oltář.
Sem směli vcházet pouze kněží. Velesvatyně byla prázdná (původně tu
byla archa). Do velesvatyně směl vstoupit jen velekněz, a to jen jednou
v roce - v Den smíření -, aby tu obětoval krev za hříchy všeho lidu.
Velesvatyně byla oddělena těžkým dvojitým závěsem.
Z vnější strany chrámu byla zbudována tři poschodí malých komůrek,
do kterých se vcházelo ze schodiště. Bydleli v nich kněží, některé
sloužily jako skladiště.

11

Před vchodem stály dva sloupy Boaz a Jachin. Chrám byl spojen s
nádvořím schodištěm. Východní část nádvoří tvořilo nádvoří žen,
západní nádvoří mužů. Uprostřed nádvoří mužů (poněkud vyvýšeno)
bylo nádvoří kněží, kde stál vysoký oltář, na němž byly každodenně
přinášeny zápalné oběti. Oheň na něm nesměl nikdy vyhasnout.
Naproti oltáři k severní straně bylo místo, kde se zabíjela a připravovala
obětní zvířata. Kromě kněží sem směl vstoupit jen ten, kdo obětní zvíře
přivedl, aby na ně před zabitím položil ruce. Kromě toho stálo na tomto
nádvoří velké umyvadlo, tzv. měděné moře, s vodou k umývání.
Vnější nádvoří bývalo nazýváno nádvořím pohanů. Od nádvoří žen bylo
odděleno kamenným zábradlím s nápisem varujícím pohany před
vstupem dál.

2.3 Synagoga a systém vzdělání
Při formování židovstva i pro jeho zachování byly důležité synagogy.
Vznikly v době vyhnanství. První historické zprávy jsou ze 3. stol.
př.Kr.). Byly zakládány v každém městě, kde žili Židé. V době Kristově
byly rozšířeny po celé Palestině. Synagoga byla i společenským
střediskem, v němž se židovské obyvatelstvo setkávalo i během týdne.
Tam byli Židé vyučováni Zákonu a jejich děti víře otců. Shromáždění v
synagoze jim nahrazovala chrámovou bohoslužbu, když jim pro
vzdálenost a pro chudobu nebyla dosažitelná.
Spolu se synagogami se vyvíjely i školy. Povinná školní docházka
neexistovala, zpravidla však každá židovská obec organizovala pro děti
svých obyvatel vyučování nejzákladnějším znalostem - číst z Tóry,
trochu psát a počítat. Podle tradice byly školy v Palestině založeny na
popud slavného zákoníka a farizeje Šimona ben Šatah, který žil kolem
roku 75 př.Kr. Zasloužil se o reformu, v níž se stát postaral o vzdělání
pro chlapce z venkova. Obvykle jeden učitel pro 25 chlapců.
Vyučování bylo zaměřeno výhradně nábožensky. Děti se učily
nazpaměť oddíly z Tóry, některá přísloví a vybrané žalmy. Naučené
stále opakovaly. Nejlepší žáci byli posíláni do školy pro zákoníky.
Studium bylo zaměřeno výhradně na Zákon, o ostatní vědu se prakticky
nezajímali.