UVOD_DO_BIBLE_2013_I

6

1. Vyprávění o krutostech, kdy je za autora nařízení označen Bůh. Tuto
skutečnost je třeba nazírat z historické perspektivy:
a) nejde většinou o záznam události, nýbrž o náboženskou interpretaci:
národ izraelský se měl uchovat čistý ode všeho pohanského.
b) Izrael žil na úrovni své doby (a Bůh tuto skutečnost respektoval);
c) sebezjevení Boha ve SZ je postupné, a postupná je i výchova národa.
2. Vyprávění událostí pohoršlivých:
a) vyprávět neznamená schvalovat.
b) jde o jiné jazykové zvyklosti - slova, jež nám připadají necudná,
vulgární, byla tehdy běžná a neutrální.
3. Proklínání: vyjadřují jinou mentalitu, poznání a duchovní úroveň
Izraelitů. Proklínající žádal, aby byli spravedlivě potrestáni hříšníci,
bezbožníci a utlačovatelé. Často šlo o součást modlitby, jež měla v
konečném účinku vyjádřit přání, aby nebylo bezbožníků, lidí, kteří
urážejí Boha.

1.9 Vztah Starého a Nového zákona
Oba Zákony obsahují Boží zjevení, ovšem v různých stupních či fázích.
Jejich vztah je vyjádřen v NZ větou "Nepřijel jsem Zákon zrušit, ale
naplnit" (Mt 5,17). Kristovu osobu můžeme chápat pouze na pozadí
předchozí činností Boží, vyjádřené ve SZ. SZ je naplněn NZ, tj. jeho
výpovědi nabývají plného významu až ve světle NZ. NZ je připraven
SZ - neustále na něj odkazuje. Jsou to dvě fáze jediné skutečnosti. V
obou se mluví o stejných dějinách a stejném plánu spásy, který v nich
Bůh uskutečňuje.
Bůh je autorem celé bible. I po sepsání SZ knih by byl Bůh mohl
rozvíjet další průběh dějin spásy různým způsobem. Ve vytvoření
křesťanského kánonu tkví rozhodnutí církve, že od nynějška se v jejím
Písmu sv. má SZ chápat v tom smyslu, který dostává od Krista. Co
chtěl Bůh skutečně říci, vysvitne teprve tehdy, když pochopíme jednotu
v mnohosti biblických výpovědí.

1.10 Problém protiřečících si míst Písma
K autentičnosti textů patří i zjištění, zda daný text napsal skutečně ten,
jemuž je připisován. V případě Písma se dostaneme do určitých obtíží,

neboť se zjistilo, že uvádění autoři ve skutečnosti autory dané knihy v
mnoha případech nejsou.
Výroky PS lze doložit téměř vše, často protichůdné věci. PS obsahuje
řadu zdánlivě si odporujících výpovědí, pokud tyto výpovědi vytrhneme
ze souvislosti, z celku textu. U biblických výpovědí je chápání textu
jako celku velmi důležité.
NZ nám poskytuje světlo k plnějšímu pochopení SZ. Tím však tento
proces nekončí. Bůh přece působí i dnes: v životě, liturgii, nauce církve,
a tak výroky celého Písma mohou být hlouběji pochopeny ve svém
významu, jsou-li čteny ve světle celé zkušenosti církve až po naši dobu
a až do definitivního naplnění království. Tento význam biblických
výroků, chápaný ve vztahu k celé Boží ekonomii spásy, se nazývá
integrálním (křesťanským) smyslem Písma. Prakticky to znamená, že z
Písma nemohou být vyvozovány závěry, které by odporovaly víře
církve.

1.11 Literární kritika
Chceme-li se dobrat původního významu nějakého textu, musíme tento
test podrobit kritice (ř. krinein - soudit): textové, historické a literární.
Textová kritika má za cíl rekonstruovat text v původní podobě, kterou
mu dal jeho autor. To znamená odstranit chyby opisování (nebo tisku),
cizí výpisky a doplňky, okrajové poznámky (glosy). Dále to znamená
vyloučit tendenční úpravy, které zeslabují nebo zkreslují smysl, které
uhlazují sloh nebo se snaží změnit autorovy myšlenky. V případě Písma
jsme konstatovali, že text, který máme dnes k dispozici, se podstatně
shoduje s tím, který napsali jeho autoři.
Historická kritika zkoumá pravost díla a jeho historičnost, tj. zjišťuje,
od koho text pochází (jmenovitě nebo obecně), z jaké doby, z jakého
prostředí i okolnosti vzniku. Dále zjišťuje, jaké důvěry autor zasluhuje,
jaké meze má jeho výpověď. U historických knih se zjišťuje, z jakých
pramenů autor čerpal. Badatel dále zkoumá a srovnává údaje obsažené
v knize se skutečnostmi, které zná odjinud. Tak je možné zjistit
spisovatelovy omyly a poznat historiografickou hodnotu jeho díla.
Literární kritika zkoumá pravý smysl každého textu. To znamená, že
daný text podrobuje jazykovému zkoumání (studuje gramatiku, syntaxi,