UVOD_DO_BIBLE_2013_I

2

12 malých proroků: Ozeáš, Joel, Amos, Abdiáš, Jonáš, Micheáš,
Nahum, Habakuk, Sofoniáš, Ageus, Zachariáš, Malachiáš.
Židé sami dělili SZ na Tóru (Pentateuch, tj. 5. knih Mojžíšových),
Proroky (Jozue, Soudců, 1, 2 Sam, 1, 2 Král, a tzv. posteriorss: Isaiáš,
Jeremiáš, Ezechiel, a 12 malých proroků) a Spisy (Žalmy, Přísloví, Job,
Velepíseň, Rút, Pláč Jeremiášův, Kazatel, Ester, Daniel, Ezdráš,
Nehemiáš, 1, 2 Kronik). Židovský kánon byl definitivně stanoven až na
konci 1. stol.n.l. na tzv. synodě v Jamnii. Židé vyloučili z kánonu 7
knih, tzv. deuterokanonické knihy (ty chybějí i v evangelických
vydáních Písma): Baruch, Tobiáš, Judit, Sirachovec, 1, 2 Makabejská,
kniha Moudrosti; a nehebrejské části: Ester, Daniel. V katolických
vydáních má SZ 45 (46 - počítá-li se Pláč Jeremiášův jako samostatná
kniha) knih.

Nový zákon (1.stol. po Kr.)
Historické knihy: evangelia (Mt, Mk, Lk 60.-70. n.l), Jan 90.-100.n.l.),
Skutky (60. léta n.l.).
Naučné listy: Řím., 1,2 Kor, Gal., Ef., FIEp., Kol., 1,2 Sol., 2 Tim., Tit,
Filemon. (z let 51-67), Žid. (63-70), Jak. (60-62, někdo kolem 50), 1,2
Petr (64-67), 1, 2, 3 Jan (90-100), Juda (před 64).
Prorocké knihy: Zjevení sv. Jana (93-96 n.l.).
NZ má celkem 27 knih.

1.3 Předávání Božího zjevení
Boží zjevem bylo od počátku předáváno ústně ve formě různých tradic
(kmenových, rodinných, apod.). V určitém okamžiku byla tradice
fixována písemně - vznikly jednotlivé knihy Písma. Až do napsání
poslední knihy Písma je Boží zjevení lidu jaksi "v pohybu" - vedle
tradovaných činů a slov Božích se "objevují" nové činy a nová slova.
Vedle písemných záznamů existuje stále ústní tradice, která napsané
vysvětluje a uvádí stále znovu v život. A to jak v židovském (pokud jde
o SZ), tak v křesťanském prostředí.
Ohniskem je kázání apoštolů. Nejen hlásají, čemu se od Ježíše naučili,
ale do svého kázání zahrnuli i všechno učení SZ, který jim byl Písmem
v první řadě. K slovům a činům Ježíšovým pak přidali i hlubší poznání

(interpretaci), k němuž došli oni sami a prvotní církev jimi řízená. S
tímto apoštolským kázáním se bezprostředně setkáváme v Písmu.
Předávání a hlásání Božího zjevení se dalo nejen slovy, tj. kázáním, ale
i jinak - učením, životem, liturgií církve, a to jak jako společenství, tak
jako jednotlivců. Apoštolské podání (tradice) není mechanické
předávání zjevených pravd z pokolení na pokolení. Je to životné
pojímání slova Božího a jeho stále hlubší pronikání. Poznání Božího
zjevení je i v církvi částečné, tj. je možné ho stále prohlubovat. Bůh je
stále činný - neskončil svou činnost smrtí posledního NZ spisovatele, i
když tím ukončil své "veřejné sdílení sebe".
Poznání o existenci knih Písma a jejich výčet má církev z postupně
krystalizující tradice. Církev vedena Duchem svatým rozhodla, které
knihy do Písma patří a které ne. Tak vznikl kánon knih Písma.
Spory vznikly už ve 2. stol., a tak v této době vznikají první seznamy
posvátných knih, především pokud jde o NZ (SZ převzala prvotní
církev z LXX). A tak vznikl seznam knih Písma - kánonu -, který byl
přijat celou církví. Slavnostně byl kánon vyjádřen na Tridentském
koncilu, když Otcové znovu chtěli obnovit jistotu, uvedenou v
pochybnost Lutherem, který inspiraci některých knih popíral.

1.4 Neporušenost textu Písma
Knihy Písma byly podrobeny nejdůkladnějšímu a nejpečlivějšímu
studiu (jako žádná jiná kniha), a to i z toho důvodu, abychom měli
jistotu, že text, který považujeme za Písmo, je skutečně ten, který byl
před mnoha staletími napsán, tj. že máme k dispozici neporušený text.
Neporušenost může být dvojí: tzv. kritická (tj. všechna slova a věty se
přesně shodují s textem původním) a dogmatická (tj. myšlenky a smysl
textu se shodují s myšlenkami a smyslem textu původního).
Starý zákon:
Původní text byl většinou hebrejský (řec. - Moudr., 2 Mak.; aram - části
Dan, Judit a Job; pouze v řeckém překladu se dochovaly - Bar, 1 Mak,
Tob, Jud, část Dan, Est, Sir).
Text byl obvykle napsán na papyrových svitcích bez mezer, interpunkce
a v hebrejštině bez samohlásek. Originály biblických knih se nám
nedochovaly.