UVOD_DO_BIBLE_2013_I

5

Biblické knihy jsou literárními díly a platí v nich zákonitosti
uměleckého vyjadřování. Účelem Božího slova není jen objasnit nám
některé důležité pravdy. Písmo, jako Boží slovo, je hlavně prostředkem,
abychom mohli mluvit s Bohem, povídat si s ním jako přátelé. Bylo by
tedy nesprávné omezovat inspiraci jen na obsah nebo na věci víry a
mravů. Celá bible je inspirována proto, aby nám zvěstovala poselství
spásy: všechno, co se v ní sděluje, je zaměřeno k tomuto cíli.

1.8 Pravda Písma
Je-li autorem Písma Bůh, nemůže se v něm nacházet nepravda. Nemůže
být skutečný rozpor mezi dvěma místy v Písmu (Bůh je autorem celého
Písma) ani mezi vědeckým poznáním a Písmem (Bůh je tvůrcem bible i
celého světa). Bůh si nemůže odporovat, mýlit se apod.
Přesto existuje již od antiky pohanská kritika Písma, která poukazuje na
rozpory v Písmu (rozpory SZ a NZ, evangelií mezi sebou aj.). Křesťané
se s ní nějakým způsobem vyrovnali, takže v rámci křesťanského světa
nebylo až do novověku vážnějších problémů v otázce pravdivosti
Písma, problémy vznikly s rozvojem přírodních i společenských věd.
Situaci komplikovalo i to, že na rozdíl od profánních věd se biblické
vědy příliš nerozvíjely. Zdálo se, že některé vědecké poznatky jsou
neslučitelné s výroky Písma, a to jak přírodovědné, tak i historické.
Hledání řešení vedlo k nesprávným závěrům (např. omezování rozsahu
inspirace). Řešení: PS není učebnicí a předmětem jeho výpovědi není
sdělení o přírodních skutečnostech jako takových.
Písmo však zachycuje také dějiny a historičnost textů PS je třeba hájit.
Zdálo se, že leckteré historické údaje bible neodpovídají skutečnosti.
Řešení přineslo až poznání charakteru východní literatury. Přitom se
zjistilo, že Izraelité byli v historických zprávách mnohem pečlivější než
ostatní národy. Nesmíme ovšem na starověké dějepisectví klást naše
dnešní požadavky.
Dnes je biblická otázka z větší části vyřešena díky studiu literárních
druhů a rozvoji pomocných věd historických. Omyly v textu se většinou
ukáží jako omyly interpretace, tj. že forma a obsah výpovědi nebyly
dostatečně rozlišeny. Všechny obtíže nelze ovšem řešit pomocí
literárních druhů a dobového způsobu vyjadřování.

Cílem Písma není referovat o historii jako takové, ale o dějinách spásy,
a to nejen referovat, ale stále živě promlouvat. Dějiny v Písmu jsou
zachyceny právě z hlediska dějin spásy, což ovšem neznamená, že
nepodávají fakta s objektivní platností.
Pravda Písma také souvisí s účinností Písma pro náš život. Hledání této
pravdy je součástí života Božího lidu - tato pravda je zároveň dar a
úkol. Pravda Písma vede k činnosti, neboť je to slovo stále živého Boha
říkané nám pro konkrétní život.
Při výkladu jevů, jež náležejí do oblasti profánních přírodních věd, je
třeba se držet těchto zásad:
1. Nelze pokládat za jisté to, co je více či méně pravděpodobnou
domněnkou (vědeckou hypotézou, teorií).
2. Bible nepoučuje o podstatě přírodních jevů, neboť jejím prvotním
cílem je vést lidi ke spáse, ne je vědecky poučovat.
3. Bible referuje o přírodních úkazech z hlediska smyslového vnímání.
Při výkladu historických údajů je třeba brát v úvahu:
1. Zda jde skutečně o vyprávění ve vlastním smyslu historické. Historií
se rozumí výklad událostí tak, jak se skutečně staly. Každé zobrazení
dějin je vždy do určité míry subjektivní. Také biblické podání, v němž
jde o dějiny spásy. SZ ukazuje, jak Bůh působí v dějinách svého lidu,
evangelia ukazují, že Ježíš z Nazareta je Spasitel.
V bibli nalézáme tři typy "historického líčení":
a) místa prostě referující (Gal 2,11-14; 2 Sam 2,1-4);
b) výklad dějin (1 Kron 11,1); události, které se skutečně staly, jsou
interpretovány, a tím se jim dostává nového zabarvení;
c) věroučné výpovědi bez dějinného jádra v historickém rouše (události
kolem Ježíšova narození, kniha Jonáš).
2. Musí být zřejmé, že PS bere zodpovědnost za historické vyprávění.
Může uvádět i cizí historické vyprávění, aniž ručí za jeho obsah.

Bible nemůže podávat nesprávné učení ani v oblasti morální. Je však
docela možné, že se v bibli uvádějí i události odsouzeníhodné. Zejména
pokud jde o SZ, vznikají problémy při výkladu vyprávění o krutostech,
věcech pohoršlivých, proklínání apod.