UVOD_DO_BIBLE_2013_I

7

zjišťuje kontext a paralelní místa, aby mohla stanovit přesný význam
slova). Dále stanovuje literární druh daného textu. Každá lidská
výpověď je součástí nějakého literárního druhu, resp. dodržuje (popř.
úmyslně nedodržuje) určité zvyklosti. V opakujících se situacích má
jazyk tendenci k vytváření určitého stereotypu, k formuli až floskuli.
Slova se stávají klišé, frází. V písemném projevu je užívání relativně
pevných forem nezbytné.
Podle toho, co a komu chce člověk sdělit, užívá různých literárních
druhů: takovým literárním druhem či literární formou je např. oběžník,
právní dokument, slovníkové heslo právě tak jako lyrická báseň,
epigram, anekdota, román, povídka či novela. Literární druhy jsou sice
relativně stálé, ale časem doznávají vývoje v závislosti na měnících se
životních podmínkách. Pro některé biblické literární druhy nemáme
paralelu v dnešní umělecké literatuře, takže je ani nedokážeme přesně
pojmenovat (např. midráš).
Kritika forem se snaží jednotlivé formy objevit, co nejpřesněji popsat,
stanovit úmysl a tzv. postavení v životě (něm. Sitz im Leben), tj. jakou
úlohu měl daný literární druh (forma) v životě společnosti (kult, kázání,
vyučování apod.). V praxi to není vždy snadné. Někdy je totiž velmi
obtížné rozlišit obsah a formu.
Způsob biblického vyjadřování je dán jednak způsobem myšlení
Izraelitů, jednak charakterem jazyka, který byl k vyjádření použit.
Hebrejština je řeč názorná, barvitá, ale zcela neuzpůsobená ke sdělování
složitých duševních pochodů či abstraktních pojmů. Ke sdělení určitých
abstraktních pravd používá bible konkrétních obrazů.
Čas je chápán víc kvalitativně než kvantitativně, proto nemá jen lineární
charakter. Při vyjádření postihovali víc vnější zjev a způsob chování
než vnitřní podstatu věcí a osob. S tím souvisí i nám často neobvykle
znějící hrubý antropomorfní způsob vyjadřování, mluví-li bibličtí
spisovatelé o Bohu. Nápadné je také tzv. myšlení celistvosti, které
posuzuje celý národ nebo stav podle jednotlivých zástupců a pohlíží na
jednotlivou událost či osobu jako na typickou pro celé dlouhé dějinné
údobí.
Izraelští spisovatelé ve svých líčeních s oblibou užívají jednostranného
zkreslování, opakování, paradoxů a nadsázek, které nelze považovat za

lež nebo překroucení pravdy, nýbrž za účinný prostředek, jak vyjádřit
myšlenky pokud možno názorně a výrazně. Příznačným pro semitské
myšlení je dále určité zmaterializování duchovních pochodů a sil, což
často připomíná magické představy. Slovo není pro Semitu pouhým
zvukem, nýbrž činnou, tvůrčí nebo ničivou silou. Proto se domnívá, že
kletba nebo požehnání působí to, co se jimi vyjadřuje.
Orientálci kladli váhu spíše na náboženský význam své zprávy než na
její dějinnou přesnost. Proto u nich zaujímá takové místo výpravná
báseň, podobenství, bajka a naučná legenda.
Z množství literárních druhů (forem), které se vyskytují v Písmu, lze
např. jmenovat z prozaických útvarů: genealogické seznamy, seznamy
úředníků, smlouvy, dopisy, náboženské proslovy, zákony, vyprávění,
kroniky, paměti, sbírky dokumentů, biografie, volné vyprávění, alegorie
apod.;
Z básnických útvarů: satira, milostná píseň, požehnání, báseň výpravná,
žalmy (mudroslovné, lamentace individuální, ale i veřejné, děkovné i
prosebné zpěvy, hymny atd.), hádanky, vtipné sentence, přísloví,
orákula, vyznání atd.

1.12 Literární a básnické prostředky
a) se smyslem vlastním:
Přirovnání vzniká srovnáváním osob nebo věcí na základě společného
znaku (Petr je silný jako lev).
Podobenství (parabola) - přirovnání rozšířené v celek. Podobenství v
širším slova smyslu znamená každý obrazný způsob mluvy; v užším
slova smyslu znamená zpravidla vyprávění možného, skutečného nebo
smyšleného děje ze života anebo přírody za účelem znázornit vyšší,
většinou mravní pravdu. SZ podobenství - Nathanovo o ovečce a boháči
(2 Král 12,1-4). NZ podobenství jsou hojná; Kristus je často užíval, aby
objasnil své učení - o rozsévači, o chytrém správci apod.
Bajka - smýšlené vyprávění, v němž jednají zvířata, rostliny nebo věci
jako lidé - cílem je vyjádřit nějakou životní pravdu. SZ 2 bajky -
Joatamova (Sdc 9,8-15). NZ - slova o církvi jako těle (1 Kor 12,15-22).
Tyto literární útvary mají literární smysl vlastní, i když zachycují jen
realitu literární a jsou používány ke sdělení nějaké obecnější pravdy.