UVOD_DO_BIBLE_2013_I

Velmi silný důraz však kladli Židé na vyučování řemeslu. Téměř každý
hoch se musel naučit nějaké rukodělné práci, aby byl schopen si na sebe
vydělat. Dívky zpravidla nebyly vyučovány ve školách. Učily se
domácím pracím a připravovaly se na manželství a mateřství.
Touha po náboženském vzdělání charakterizovala celý život Židů.
Studium Tóry bylo pokládáno za znak zbožnosti. Proto Žid strávil nad
Zákonem mnoho času. V tom lze hledat i jeden z důvodů toho, že si
Židé uchovali vysokou intelektuální úroveň jako žádný jiný národ.
Židé nevynikali v žádné umělecké, řemeslné či jiné kulturní činnosti:
nezanechali nám žádné stavební či jiné hmotné památky. Jedinou
výjimku tvoří literatura. Židé jsou národem slova. Dali světu Písmo.
Vedle Písma mají Židé ještě další svůj literární "poklad" - talmud, knihu
sice dosti pozdní (ze 4. - 5. stol. n.l), obsahující však staré tradice.
Talmud se stal stejně důležitou knihou jako Písmo. Jím je utvářen
každodenní život a jemu vděčí do značné míry Židé za své trvání. Ve 2
verzích: palestinské (jeruzalémské), (4. stol.) a babylonské (5. stol).

2.4 Počítání času
Židé měřili čas pomocí fází měsíce, to je od novoluní do novoluní. Celý
rok má 354 dny. Aby se vyrovnal se slunečním (365), byl po určitých
letech vkládán 13. měsíc (rok pak měl 384 dny). Den začínal západem
slunce. Roky se počítají od "stvoření světa". V relaci s naším
letopočtem jsou takto: Náš letopočet -240 + 4 000 = židovský letopočet,
tj. např. 1982 - 240 + 4000 = 5 742.
Náboženský rok počíná nisanem (III. – IV.), letopočet se počítá od
měsíce tišri (X. – XI.).

2.5 Svět, v němž se zrodil Izrael
Izrael byl zásadně ovlivňován třemi sousedícími kulturními okruhy:
Mezopotámií, Egyptem a Kanaánem (Syropalestinou). Právě do
Kanaánu přicházejí od severu izraelské kmeny v několika
přistěhovaleckých vlnách možná už v 15. stol.pr.Kr.). Postupné usídlení
jednotlivých izraelských kmenů v Kanaánu dalo předpoklad pro
politické sjednocení izraelských kmenů, k vytvoření svazu 12 kmenů.

12

Na počátku 12. století mají izraelské kmeny obsazeny jen horské
oblasti. Přes nevelkou soudržnost kmenů se Izrael postupně zmocňoval
dalších území a měst. V kritických obdobích se ujímali vlády soudcové.
Nebyli ale stálým zřízením. Po splnění úkolu se vraceli do svého města.
A tak žil Izrael v době soudců (1200-1025) bez pevné ústřední vlády.
Pelištejské nebezpečí si vynutilo pevnější semknutost kmenů Izraele.
Pelištejci měli převahu protože užívali železné zbraně, ale Izraelci jen
bronzové. Aby vyrovnali tuto převahu, snaží se izraelské kmeny o
pevné spojení svých sil. A tak se Izrael stává monarchií. Kolem r. 1025
je za krále prohlášen Saul z kmene Benjamin.
Saul je schopný vojevůdce a podaří se mu osvobodit Izrael od Pelištejců
i jiných nepřátel. Hlavní stan si zřídil v Gibei (severně od Jeruzaléma).
Avšak kolem roku 1012 v bitvě s Pelištejci v pohoří Gelboa Saul padl.
Se souhlasem Pelištejců je v Hebronu David prohlášen za krále jižních
kmenů. Král David pochází z judského Betléma.
David postupně získává přízeň severních kmenů a kolem roku 1005 se
stává králem celého Izraele. Vede vítězné války proti Pelištejcům a
dobývá i město Jeruzalém. V něm si postavil palác a učinil ho hlavním
městem Izraele. Postupně si podrobuje všechna kanaánská města. Jeho
říše sahá od Rudého moře až k Libanonu a Damašku.
David zavedl v Izraeli organizaci ve všech oblastech života: vojenské,
hospodářské i politické. Ústřední správu vedli královští radové. Pro
každý druh správy byli ustanoveni zvláštní úředníci. David se snaží
povznést Jeruzalém i stavebně: Siónský hrad, dokonalejší opevnění. V
tom pak v daleko větší míře pokračuje syn a král Šalamoun (972-932).

2.6 Náboženství v Izraeli
Vedle politického spojení izraelských kmenů nastává i jistě zdlouhavé a
obtížné spojení duchovních tradic, spojení náboženské. V tomto
procesu se tradice některých kmenů uplatňovaly víc než tradice jiných.
Nastává také teologické vyrovnání tím, že se spojují stará jména Boží.
Tím došlo k vyrovnání mezi ústní tradicí izraelských kmenů, které
přicházely z Egypta a přinášely Mojžíšův zákon a ústních tradicí těch
kmenů, které se snad již dříve usadily v Kanaánu. Tyto tradice se pojily
k určitým místům v Palestině, která se tak stávala posvátná. Izraelci k