UVOD_DO_BIBLE_2013_I

zmocní násilím trůnu (8 vražd krále) a ani hlavní město nemá pevnou
tradici. (Sichem, Tirsa, Samaria)
Během 9. stol. př. Kr. narůstá moc Assyrie. Assyrský král Salmanasar
III. si postupně (kolem r. 840) podmaňuje Fénicii, Damašek i Izrael a
všichni musejí odvádět poplatky.
Napětí v oblasti definitivně řeší assyrský král Sargon II. Po tříletém
obléhání dobyl Samarii v r. 722. Obyvatelstvo odvléká do zajetí a
izraelské území kolonizuje obyvatelstvem z Mezopotámie.
Po mnohých neúspěšných pokusech se Babylon osvobozuje od
nadvlády Assyrie a postupně jeho moc narůstá.
Chaldejský princ Nabopolassar se zmocnil Babylonu a v r. 626 se
prohlásil za babylonského krále. Tak byla založena Novobabylonská
říše. V r. 598 dobyl následník babylónského trůnu Nabuchodonosor
Jeruzalém. Část judské šlechty je odvedena do zajetí. Na trůn je
dosazen Sedekiáš.
Roku 586 je Sedekiáš zapleten do vzpoury proti Babylonu. Po dvou
letech obléhání je r. 586 Jeruzalém dobyt. Město je zničeno, většina
obyvatel odvlečena do Babylonu.
Po smrti Nabuchodonosora (r. 562) moc Babylonu rychle upadá, a to
pro vnitřní nestabilitu a také růstem moci nové říše Persie. Perský král
Kýros se r. 539 obrátil proti Babylonu a zničil jeho vojsko a stává se tak
vládcem největší říše jakou, svět poznal.

2.10.1 Náboženská situace Království Izrael
Severní říše byla již svou zeměpisnou polohou vystavena vlivu
kanaánského náboženství více než Judsko. Pro kmeny pastevců, které
přecházely k usedlému životu, vyvstala brzy otázka, zda Bůh, který je
provázel na jejich cestách se stády dobytka, jim bude pomocníkem v
jejich životě zemědělců, nebo zda pánem plodnosti polí, růstu plodin,
rytmu ročních období deště a sucha není Baal. Odpověď byla více méně
taková, že vlastnosti Baalovy se přenášely na Jahve.
Přitom se náboženská izraelská tradice snaží Jahve pozvednout z čistě
přírodní roviny na rovinu dějinnou. Tak Jahve zůstává Bohem otců,
Bohem vysvoboditelem z egyptského otroctví, Bohem smlouvy na
Sinaji a dostává se mu nové funkce: je Pánem deště a bouře, Pánem

15

úrody. V náboženské praxi nebyly hranice tak přesné a kult Jahve se
často mísil s kultem Baala.
A právě kult se v této době klade za podstatu náboženství samého. Kult
Jahve v izraelském národě dosáhl svého nejskvělejšího vyjádření v
Jeruzalémském chrámě. Když se rozpadla Šalamounova říše, byly
zbudovány chrámy v Betelu a Danu,a místo archy úmluvy tam umístil
obrazy býků jako symboly přítomnosti Boží, jako viditelná podnož
neviditelného Boha. Ale také bůh Baal se v kanaánském náboženství
ztělesňoval jako býk. Proto byl i kult Jahve pod obrazem býka ve
svatyních vystaven nebezpečí, že se stane magickým kultem Baala.
Po porážce od Assyřanů a deportaci zbývá z původních dvanácti kmenů
jen Juda a část kmene Benjamin, které tvořily obyvatelstvo Judska. Na
území severní říše jsou pak ze vzdálenějších zemí přivlečeni noví
obyvatelé. Tato směs národů a zbytky izraelského obyvatelstva se
postupně spojují a vytvářejí národ Samaritánů.

2.10.2 Království Juda
Jižní království bylo menší a hospodářsky méně významné než severní.
Jeho poloha mimo karavanní cesty, ve špatně přístupných horách, ho
činila také politicky méně významným. Jeho uzavřené území bylo svou
polohou poněkud lépe chráněno. Politicky bylo stabilnější, protože je i
v dobách krize a převratů zachována vláda rodu Davidova. Klíčovou je
pro stabilitu jižní říše jednota kultu: Jeruzalémský chrám je středem
náboženského života judského království. Jeho význam stále roste a
vrcholí, když jej král Josiáš r. 622 prohlašuje za jediné místo oběti.
Josiáš (640-609) je jako osmiletý prohlášen králem. Využívá úpadku
moci Assyrie k reorganizaci království a také k obnově bohoslužby
Jahve. Modloslužbu úplně potlačuje. Navíc provádí náboženskou
reformu podle knihy Zákona, nalezené v chrámě (jádro Deuteronomia).
Roku 609 táhl egyptský faraón Necho II. přes Judsko na pomoc Assyrii
proti Babylonu. Josiáš chce zabránit postupu Egypta. V bitvě u Megido
je smrtelně raněn a v Jeruzalémě umřel.
Když je Necho II. poražen Nabuchodonosorem (605), musí proegyptský
král Joakim uznat Babylon za svého nového pána a dát mu rukojmí z
řad šlechticů. Pak posílá poplatky do Babylonu. Když se ale po letech