UVOD_DO_BIBLE_2013_I

10

hluboká), se stýká údolí Kidronské s tzv. Hinnomským údolím. Dolní
část tohoto údolí dostala v pozdější době název Gehenna, zřejmě proto,
že zde bylo místo, kde se přinášely lidské oběti.
Původní jméno Jeruzaléma bylo Salem (sídlo nejvyššího boha), nebo
Urusalim. Město patřilo Jebusitům. Král David město dobyl a učinil z
něho sídelní město celé říše. Později zůstal Jeruzalém hlavním městem
říše jižní (v severní části - Izraeli - byla hlavním městem Samarie).
David vystavěl palác. Šalamoun palác rozšířil a vystavěl chrám, a to na
hoře Morija (podle tradice zde mělo dojít k obětování Izáka). Z doby
těchto prvních králů pocházely i první hradby.
Jeruzalém byl několikrát vypleněn. Král Ezechiáš (718 - 609 př.Kr.)
nechal mimo jiné vybudovat stoku, spojující Gíchon s rybníkem Siloe,
aby město mělo vždy zásobu vody. Roku 586 př.Kr. byl Jeruzalém
zničen Nabukadnezarem - palác, chrám í hradby byly rozbořeny. Po
návratu (po r. 538 př.Kr.) byl Jeruzalém znovu vybudován Zorobabelem
za pomoci Nehemiáše a Ezdráše.
Velkého rozkvětu se Jeruzalém dočkal až za Heroda Velikého (37 až 4
př.Kr.). Herodes přestavěl chrám do nádherné podoby, opevnil hrad v
rohu chrámového prostranství (tzv. Antoniova pevnost, tvrz). Zde bylo i
pretorium Pilátovo, kde byl souzen Ježíš. Na západním pahorku (hoře
Sión) postavil Herodes mohutný palác, chráněný třemi věžemi. Postavil
hradby, které byly zničeny Římany (v r. 70 a 135 n.l.). Dnešní hradby
jsou ze 16. stol. z doby sultána Sulimana II.
V roce 70 byl Jeruzalém dobyt Titem, vypleněn a spálen. Po potlačení
povstání Bar Kochby roku 135 byl definitivně srovnán se zemí. V
severní části bylo vybudováno město Aelia Capitolina. Židům byl
přístup do města zakázán.
Nynější stavby jsou dílem následujících staletí až do naší doby. Ve
městě žijí vedle sebe: židé, muslimové a křesťané nejrůznějších
vyznání.

2.2 Chrám
Patriarchové byli kočovníky, neměli tedy nějaké pevné místo, kde by
obětovali. Stavěli oltáře na místech, kde se jim zjevil Bůh. Zpočátku
byly z hlíny, později z neotesaných kamenů.

V Egyptě neměli Izraelité ani nějaké pevné kultovní místo (chrám), ani
nestavěli oltáře, protože Egypťané považovali zvířata, která Izraelité
obětovali, za posvátná. Měli již zde tzv. stánek schůzky (setkání), v
němž se setkávali se svým Bohem a ptali se ho na radu. Tento stan
setkávání nosili s sebou při putování pouští.
Když dal Bůh Izraelitům teokracii, nařídil vybudovat svatostan
(přenosná svatyně, v níž byla archa). Podle popisu bible byl vybudován
podobně jako pozdější chrám nádvoří, svatyně a velesvatyně s archou
úmluvy, v níž byly kamenné desky s desaterem. David archu přenesl do
Jeruzaléma, za Šalamouna byla umístěna v chrámu. Od dobytí
Jeruzaléma (586 př.Kr.) se o ní neví.
Zpočátku nebyl Jeruzalém jediným místem, kde se konaly oběti, a byl
uctíván Hospodin. Posvátných míst bylo víc. (Svou tradicí sahala až k
patriarchům a předizraelskému obyvatelstvu.) Tím, že se stal Jeruzalém
za Davida a jeho nástupců sídelním královským městem a byl v něm
chrám s posvátnou archou, stával se i hlavním střediskem kultu, až
posléze se stal střediskem jediným - jedině v jeruzalémském chrámě
měly být Bohu přinášeny oběti a konána bohoslužba.

Chrám byl postaven na hoře Morija. Šalamoun nechal plošinu srovnat,
zpevnit a obehnat sloupořadím, takže vzniklo nádvoří, v něm pak
orientován východozápadně stál chrám (vstup na východní straně).
Vlastní chrám se skládal:
-