UVOD_DO_BIBLE_2013_I

8

b) se smyslem přeneseným:
Metafora - označení jednoho jevu pojmenováním jevu jiného na
základě jisté podobnosti a srovnání, nebo konfrontace. Metafora je
zkoncentrované přirovnání. Věty typu: "Vy jste sůl země", "Vy jste
světlo světa" leží na rozhraní metafory a přirovnání.
Metonymie - přenos pojmenování jednoho jevu na jev jiný na základě
jejich věcné souvislosti, vnějších nebo vnitřních vztahů. Předpokladem
je závislost významů. "Nepřišel jsem zasévat pokoj, ale meč“.
Synekdocha - přenos pojmenování jednoho jevu na jev jiný na základě
jejich věcných souvislostí kvantitativních (celek-část). Místo město -
brány, já - moje duše, Jeruzalém - Sión.
Emfaze - plnost významu nějakého výrazu, která mu v běžném užívání
nepřísluší. Život = úzké společenství s Bohem, smrt = odloučení od
Boha (typické pro žalmy).
Hyperbola - nadsázka, pojem neurčité velikosti nebo malosti je
zaměněn pojmem přehnané velikosti nebo malosti. "Přál bych si věru,
abych já sám byl zavržen Kristem pro své bratry." (srv. Řím 9,3).
Litotes - pojem výrazně kladný je vyjádřen mírněji pomocí dvou
záporů. „A ty, Betléme... nijak nejsi nejmenší mezi knížecími městy
judskými" (Mat 2,6).
Eufemismus - mírnější výraz místo slova, které označuje nepříjemné
představy. Často souvisí se smrtí. Kryje ho černá zem. Odešel = zemřel.
Ironie - výsměch opakem. "Hle, Adam se stal jako jeden z nás,
poznávaje dobré i zlé" (Gen 3,22).
Sarkasmus - jízlivý výsměch "Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže" (Mk
15,27-40).
Symbol - znak, který zastupuje obecný pojem - symbolické jednání v
Písmě (Jeremiáš se jhem, rozbíjející hliněný džbán apod.). Číselný
symbolismus (Apokalypsa), symbolismus vlastních jmen (synové
Izaiášovi); přirozený - schopnost zastupovat je obsažena v druhé
skutečnosti samé: "Tobě dám klíče království" = moc; konvenční - na
základě domluvy - vlajka.
Alegorie - rozvedený symbol: jinotaj, obrazné vyjádření dějů, pojmů a
lidských vlastností založené na utajené paralelnosti jevů. Vztah mezi

odkrytím a zakrytím významu má jediné logicky postižitelné řešení -
jakmile je nalezen klíč k paralele, je rozluštěn smysl jinotaje.
Pseudonymie - autor se představuje pod cizím jménem.

Zvláštnosti biblické poezie
Biblická poezie je nerýmovaná, nezná strofické útvary v našem pojetí.
Důležitým prvkem v její poetice je tzv. paralelismus membrorum
(myšlenkový úměr): synonymický (souzvučný) - opakuje myšlenku
vyslovenou v 1. polovině verše jinými slovy v 2. části verše: "Sešle ti
pomoc ze svatyně, ze Siónu ochraňuje tě" (Ž 15,3);
antitetický (protikladný) - poměr je vyjádřen protikladem: "Výdělek
spravedlivého přispívá k životu, zisk bezbožného k trestu" (Přísl 10,16);
syntetický (doplňující) -doplňuje myšlenku 1. členu verše ve 2. členu a
více ji rozvádí do dalších důsledků: "Učit budu hříšníky tvým cestám,
takže se bezbožní obrátí k tobě" (Ž 50,15).
Paralelismus je příznačný pro celé básnictví starého Orientu.