UVOD_DO_BIBLE_2013_I

na minulost ve světle nových zkušeností má objasnit situaci přítomnosti
a vytvořit předobraz budoucnosti (náboženská retrospekce)
V kultu jsou projevy Božího vedení scénicky zpřítomňovány: to, co se
udalo v době Mojžíšově, bylo znovu prožíváno v chrámě. Smlouva je
znovu slavnostně ohlašována a lidem znovu přijímána. Vnější prvky
jsou ovšem přizpůsobeny kultu, chrámovému prostředí a nové situaci.

2.9 Biblická tradice literární v 10. - 9. století - Jahvistická škola
Škola, která v 10. - 8. stol. př. Kr. sebrala, uspořádala a sepsala ústní a
písemné tradice existující v Izraeli. Tato škola se obrací k minulosti a z
ní se snaží vysvětlit rozkvět říše Šalamounovy a události jeho vlády.
Ze starých tradic zjistí, že skupina předků pod vedením Mojžíše prchla
z Egypta. Na poušti přijali Zákon svého Boha Jahve. Potom zůstávají
mnoho let na poušti a pak se přiblížili ke Kanaánu.
Na základě těchto tradic jahvistická škola vypracovala vyprávění
obsahující důležité poselství: Bůh Jahve prokázal svou moc tím, že
seslal pohromy na Egypt. Zničil vojsko faraónovo a izraelský lid
převedl přes Rudé moře. Potom trvale zasahoval do lidských záležitostí
svou mocí a svým vedením Izraele. Minulost mocnými činy Jahve
ukázala, že moc Jahve převyšuje všechny mocnosti. Jeho moc se
projevuje i v přítomnosti. Vždyť Izrael okouší dobrotu Boží ochrany,
kterou od Boha získal smlouvou uzavřenou předky na Sinaji. Velikost a
moc Izraele je důsledkem této smlouvy. Ochrana Boží bude trvat tak
dlouho, dokud bude trvat věrnost Izraele Bohu a jeho smlouvě.
Objevují se další otázky, na které se jahvistická škola snaží najít
odpověď ve starých lidových tradicích:
Proč Bůh vyvolil izraelský národ a proč s ním uzavřel smlouvu? Na to
odpovídá Abrahámovský cyklus. V Abrahámovi budou požehnány
všechny národy země. Tento univerzalismus vede k otázkám po původu
člověka a světa, po původu zla ve světě.
Na blízkém Východě nachází různé druhy zpráv o těchto otázkách. Jsou
to lidové legendy, ve kterých se objevuje: strom života, ráj, ďábelské
mocnosti, potopa atd. (epos o Gilgamešovi). Jahvističtí spisovatelé
použili tyto zprávy a upravili je tak, aby do nich mohli vtělit své

14

poselství o jediném Bohu, který je stvořitelem a vládcem celého světa.
Načrtli jasnou linii událostí, které je od počátku určena Jahvem.
Jahvistická škola psala pro potřeby své doby, ale zároveň položila
základy, na kterých mohli pozdější pisatelé budovat. Texty, které
jahvistická škola napsala, jsou nejstarším písemným pramenem
Pentateuchu. Její dílo se nazývá "Dílo Jahvistovo". V Jos a Sdc se
projevuje jeho vliv.
Charakteristika:
a/ pro Boha užívá jméno JAHVE
b/ Vysoká vypravěčská úroveň jednoduchými prostředky
c/ Psychologický popis. Zná myšlení člověka a umí je vyjádřit.
d/ Teologický univerzalismus. Boží požehnání a spása pro všechny
národy (Gen 12,2). Jahve univerzální Bůh všech

2.10 Rozdělené království
Již za Šalamounovy vlády byly stále zřejmější roztržky a napětí. Ty
vedly po jeho smrti v r. 932 k rozdělení říše. Hlavní důvody rozdělení:
a/ Náboženská tolerance pohanských náboženství Šalamounem.
Především prorocké kruhy tvořily náboženskou skupinu odporu.
b/ Odstředivé tendence severních kmenů. Ty se stavěly proti všem
centralizačním pokusům Šalamouna, který nerespektoval jejich
starodávné kmenové tradice.
c/ Velká daňová břemena, která nutil Šalamoun odvádět na rozsáhlou
stavební činnost, na zesilování a zřizování pevností, zřízení mohutné
armády a obchodního loďstva.
Po smrti Šalamouna se rozpory ještě více vyhrotily. Syn Šalamouna
Roboam zůstal v Jeruzalémě jako král pouze judský, zatímco ostatní
izraelské kmeny povolaly za krále Jeroboama.
Království Judské mělo svůj náboženský a politický střed v Jeruzalémě.
Judsky král je jako potomek Davidův považován za prostředníka mezi
Bohem a jeho lidem. Tato důvěra v potomky Davida zůstává zachována
přes jejich mnohá selhání a zrady.
V severním království se ve vládě během 200 let vystřídalo 9 dynastií.
Králové jsou často provoláváni lidem a někdy i proroky. Nový král se