2013-TEORIE STATU A PRAVA
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
3.1.5 Komunitární právní akty
Jako člen EU je ČR vázána komunitárním právem ES. Tvoří ho primární právní akty tedy smlouvy zakládající ES (s tím, že ESUO v roce 2001 zaniklo), Smlouva o EU, Jednotný evropský akt, Slučovací smlouva a Lisabonská smlouva a sekundární právní akty - nařízení a směrnice Rady EU a Komise EU a rozhodnutí Rady EU, Komise EU, Evropského soudního dvora.
Tyto právní akty mají v případě rozporu přednost před národním právem.
4. PRÁVNÍ NORMY
Právní normy jsou pravidla lidského chování, v určité době a v rámci určitého státu všeobecně závazná. Mají určitou formu (právního předpisu, obyčeje) uznávanou státní mocí a jejich dodržování je státní mocí vynutitelné. Stát vytváří speciální orgány (soudy, policii), které dbají na dodržování (vynucování) právních norem. Specifické rysy právní normy tedy jsou – závaznost, právní forma, obecnost a vynutitelnost.
Zpravidla jeden právní předpis (zákon, vyhláška) obsahuje mnoho právních norem. Normy rozdělujeme podle závaznosti na kogentní a dispozitivní.
4.1 Kogentní (kategorická, donucující) právní norma
Je taková právní norma, která působí bezpodmínečně. Účastníci právního vztahu si nesmí ujednat nic, co by kogentní právní normě odporovalo, jinak je jejich ujednání neplatné. V praxi norma s dovětkem "jinak je smlouva neplatná". Je typická pro veřejné právo.
4.2 Dispozitivní (podpůrná) právní norma
Působí podmínečně, tedy je obyčejně sepsána s dovětkem "nebylo-li dohodnuto něco jiného". Je typická pro soukromé právo, dovoluje větší volnost v uspořádání práv a povinností.
4.3 Dělení právních norem podle působnosti
Z hlediska působnosti rozlišujeme normy prostorové (např. území ČR), časové (možnost retroaktivity viz 4.3.2), osobní (vymezují okruh osob, jichž se týkají). Lhůta mezi platností a účinností právní normy se nazývá legisvakanční lhůta. Platná je v okamžiku publikování, účinná dnem ustanoveným v normě nebo 15. dnem po publikování.
4.3.1 Další dělení právních norem
Právní normy mohou být dále děleny na přikazující, zakazující, opravňující atd.
4.3.2 Retroaktivita
Retroaktivita je zpětná účinnost právní zákona nebo jiného právního předpisu. Obecně se rozlišují dva druhy retroaktivity – pravá a nepravá.
4.3.2.1 Pravá retroaktivita
Pravá retroaktivita spočívá v tom, že účinnost právního předpisu nastane dříve, než jeho platnost – tzn. právní předpis působí zpětně, tj. do doby před svou platností. Například kdyby Nový občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 ošetřoval právní vztahy i před tímto rokem. Obecně je pravá retroaktivita nežádoucí kvůli právní jistotě. Existují výjimky – pokud je to in favorem (ve prospěch obžalovaného) a výjimečně ji připouští mezinárodní smlouvy o lidských právech v případech velmi vážné trestné činnosti (válečné zločiny, zločin genocidia, zločiny proti lidskosti)