Středověká filozofie II. Tomáš Akvinský a arabská filozofie

→ oba rozvíjejí platónské a novoplatónské myšlenky

• navazují na myšlenkové bohatství aristotelismu a novoplatonismu, Arabové zpřístupnili Evropě přesnou znalost Aristotela

• Avicenna (Abú Alí Ibn Síná) (980-1037)

- lékař, přírodovědec, inspirace aristotelská

• staví látku jako věčně jsoucí vedle Boha (nepovstává emanaci z Boha) – látka tu byla vedle Boha, není to dílo Boha, příroda se vyvíjí nezávisle na Bohu

- Bůh je nehybným hybatelem – z něho proudící formy se uskutečňují v látce – nezpochybňuje Boha; Bůh nestvořil látku, ale dává jí formu

• řešení univerzálií jako Abelard – větší váha obecniny pro Boha, pro člověka jednotliviny

• Averroes (Ibn Rošd) (1126-1198)

• svojí činností zpečetil vítězství Aristotela

• formy nepřicházejí k látce z vnějšku, ale jsou v ní obsaženy a v průběhu vývojového procesu z ní vykrystalizují – Bůh existuje, obdaruje látku formou

• pro něj je nejmravnější takové pojetí dobra, které člověka učí, aby konal dobro kvůli němu samému, než kvůli očekávání odměny nebo trestu na onom světě – chovat se správně proto, že je to správné, ne proto, že se obáváme trestu

• vztah mezi náboženstvím a filozofií:

a) lidé řídící se povzbuzováním, kteří se spokojují s řečnickými důkazy (obraznost, city) ⇒ prostí věřící

b) lidé řídící se dialektikou, spokojí se s důkazy pravděpodobnými ⇒ teologové

c) lidé řídící se důkazy a vyžadují důkazy striktní ⇒ filozofové

• z výše uvedeného můžeme vyvodit:

• každý rozumí koránu sobě vlastním způsobem

• rozum stojí jako poslední instance nad náboženstvím – rozum je dominantní

• al-Ghazzálí (1059-1111)

• představitel protiaristotelské reakce v arabské filozofii

• spojoval racionální teologii s mystikou a s úctou k prosté zbožnosti

4. Vrchol křesťanského myšlení ve 13. století

a) Celková charakteristika tohoto období

• vítězství Církve a papežství v boji mezi mocí světskou a duchovní (Inocenc III. 1198‑1216 - papežská moc dosahuje vrcholu)

• rozkvět městského zřízení a cechů (hospodářská a společenská prosperita)

• ukončení křížových výprav, 1204 křižáci dobývají Cařihrad a zřizují zde latinské východní křesťanství

• rozsáhlá recepce (přijímání) řecké a arabské vědecké literatury, především literatury aristotelské

• vznikají univerzity v Paříži a Bologni (kolem 1200), Oxfordu (1214), Neapoli (1224)

• Paříž se stává univerzitní metropolí křesťanského světa a zůstane jí až do konce středověku

• vznik žebravých řádů - františkáni 1223, dominikáni 1216 a jejich příchod na univerzitu; později benediktini, cisterciáci, eremité, augustiniáni, karmelitáni, jezuité - potřeba náboženské a mravní reformy

• začínají se zpracovávat sumy - díla obrovského rozsahu, která v sobě zahrnují přírodu, lidstvo, duši,… → shrnuty filozofické, logické a teologické poznatky