Středověká filozofie II. Tomáš Akvinský a arabská filozofie

• I když je naše poznání objektivní i pravdivé, přece to ještě nestačí. Nad říší poznání filozofického, metafyzického se klene říše nadpřirozené pravdy (člověk má právo na to mít rozum a na to ho používat)

• trojjedinost Boha

• vtělení Pána Ježíše

• vzkříšení těla

• Tyto nadpřirozené pravdy můžeme přijmout jen na základě víry jako obsah božího zjevení ⇒ křesťanská pravda rozum sice přesahuje, ale není s ním v rozporu.

• Pět tzv. důkazů božské existence

1. musíme předpokládat nehybný princip pohybu – na začátku všeho muselo být něco, co mělo v sobě pohyb

2. řada působících příčin nemůže pokračovat donekonečna, protože ve všech kauzálních řadách první je příčinou středního a střední posledního

3. náhodné závisí na nutném, nutné pak na sobě samém, nebo na jiném nutném. Musí tedy existovat bytost, která nemá příčinu v jiném, ale je příčinou pro druhé – na počátku musí být něco, co má příčinu jen samo v sobě

4. existují stupňovité rozdíly věcí co do jejich dokonalosti, musí tedy existovat nejdokonalejší bytost

5. ve světě se projevuje účelovost, a to i u neživých věcí, nemůžeme se tedy spokojit s pouhým kauzálním vysvětlením věcí, nýbrž musíme předpokládat vědomou bytost, která vše řídí – jestliže existuje účelnost a vše se neděje nazdařbůh, musí být bytost, která vše řídí

• v těchto důkazech hraje hlavní roli princip konečnosti, dokonalosti a účelovosti

• Psychologie

• východiskem je zde aristotelská nauka o pasivní látce a o formě jako aktivním, působícím principu

• duše je formující princip, který tvoří základ všech jevů života ⇒ je čistě duchovní ⇒ nezničitelnost a nesmrtelnost (duše je čistě duchovního charakteru, je abstraktní → nemůže být zničena)

„Trojího je člověku třeba ke spáse: vědět, v co má věřit, vědět, co má žádat, a vědět, co má činit.“

- existují tři skupiny otázek, které by měl člověk řešit – v co věřit (je nebe a peklo?), co mohu poznat a jak se chovat

• Etika (morálka)

• Tomáš přijímá čtyři základní ctnosti řecké: rozumnost, statečnost, uměřenost, spravedlivost (Platón) a přidává k nim tři ctnosti křesťanské: víru (v Boha, v lidi), lásku (k Bohu, k sobě, k lidem) a naději (ve vzkříšení, že se dostanu do nebe)

- ve srovnání s Aristotelem přináší Tomášova etika dva nové prvky:

• myšlenka posledního cíle spočívá v tom, že přirozeným posledním cílem stvořené osoby je poznání a láska k První příčině

• myšlenka morální závaznosti spočívá v tom, že náš život tady na Zemi je plný zkoušek, během nichž člověk buduje svoji budoucnost, člověk je povinen přizpůsobit svoji svobodnou aktivitu mravnímu řádu (dán božím zákonem)

„Milovat přítele jako přítele a nepřítele jako nepřítele; to by bylo něco rozporného. Ale milovat přítele i nepřítele, pokud jsou oba od Boha, to není rozporné.“