Středověká filozofie II. Tomáš Akvinský a arabská filozofie

• Východní říše se rozpadá pod náporem Turků (1453 se zmocňují Cařihradu)

• „Stoletá válka“ – Anglie x Francie

• 14. století:

• první nápory kritiky na aristotelskou fyziku (ještě ve 13. století je celkový výklad vesmírného řádu od Aristotela bez diskusí přijímán) ⇒ dochází k rozvoji čistě přírodovědného, na filozofii a teologii nezávislého zájmu o problémy mechanické (Paříž, Oxford) – začali se zabývat fyzikou bez ohledu na Boha

- příroda je jednotná, ale vztahy v ní jsou kvantitativní

• objevují se pokusy zajímat se o problémy matematizované fyziky ⇒ poprvé se spojí tradice filozofická a matematická (neboť scholastická matematika se zřekla bezprostředního pozorování přírody a vyvozuje všechno z uznávaných autorit) – matematika je způsob, jak poznat fyziku

b) Představitelé tohoto období

• tvůrci nové fyziky, nominalisté z pařížské artistické fakulty:

• Jan Buridan († 1358)

• vysvětlení pohybu tělesa, které se pohybuje dále, i když již není ve styku s hybatelem – Buridan říká, že se tento pohyb nedá vysvětlit tlakem okolního vzduchu, permanenci způsobuje hybná síla dodaná pohyblivému tělesu původcem pohybu a postupně neutralizovaná odporem vzduchu

• Mikuláš z Oresme († 1382)

• Albert Saský (kolem 1316 – 1390)

• objevuje se zde existence kvantitativních znaků mezi fyzikálními jevy, přesto fyzika stále ještě nemá charakter exaktní vědy, jejíž tvrzení by bylo možno vyjádřit matematicky

• krize aristotelské fyziky otevřela cestu opravdovému pokroku pozitivních věd

• Vilém Occam (1285/90‑1349)

• ústřední filozofická osobnost tohoto období, Angličan

• přímým důsledkem jeho nominalistické filozofie je zrušení pouta mezi teologií a filozofií, mezi vírou a věděním

• filozofie a věda se ubírají vlastní cestou, náboženství a teologie taktéž

• Mistr Eckhart (1260-1327)

• německý filozof

• nejvýraznější filozof středověké mystiky (navazoval spíše na sv. Augustina)