Středověká filozofie II. Tomáš Akvinský a arabská filozofie

- uměním je milovat přítele i nepřítele stejně; oba jsou lidí, oba jsou od Boha

„A proto je vzhledem k tomu, co je pod námi, poznání vznešenější než láska; proto filozof staví výše ctnosti poznání než ctnost mravní. Avšak vzhledem k tomu, co je nad námi, především vzhledem k Bohu, stojí láska výše než poznání. A proto láska převyšuje víru.“

- láska k lidem je daleko více než víra

„…je pro nás lepší Boha milovati než Ho poznávati.“

- řešíme věci srdcem a vírou

„Člověk nenalezne své jednoty sám v sobě, nalezne ji mimo sebe, nad sebou.“

- řád a smysl života nenajdeme v sobě, ale najdeme ho nad sebou, dá nám ho Bůh

- ve víře najdeme řád a smysl

d) Hodnocení Tomáše Akvinského

• byl filozofem i teologem

• jeho filozofie je splynutím (syntézou) tří velkých starověkých a raně středověkých kulturních proudů: platonismu (etika) a aristotelismu (látka a forma), helénismu a arabismu, pohanství a křesťanství

• přírodní filozofie je nejslabším bodem jeho nauky

• částečně redukoval vliv augustinianismu

• katolické učení přizpůsobil novým společenským poměrům, tomismus se stal oficiální filozofií dominikánského řádu (ještě za jeho života)

1879 povýšen na oficiální filozofii katolické církve

1931 znovu předepsáno, aby se filozofie přednášela podle učení a principů Tomáše Akvinského ⇒ vznik novotomistické filozofie

• Reakce na učení Tomáše Akvinského:

• Siger z Brabantu (1240-1281/84)

• představitel nového pojetí aristotelismu ve zcela neortodoxním duchu

- své učení staví na učení Tomáše Akvinského

• biskup Štěpán Tempier

• 7.3.1277 odsoudil 219 vět artistické fakulty a nauky tomistické (vyškrtal) ⇒ dočasné vítězství augustinianismu nad aristotelismem (toto opatření bylo reakcí církevních představitelů proti novému ohrožení pohanstvím – cítili se být ohroženi rozumem)

• Jan Duns Scotus (1266 -1308)

• jeho nauka je neoaugustinianská, vystupuje proti tomistickým tezím

- rozvíjí učení sv. Augustina do 13. století

5. Konec středověku (14. století)

a) Celková charakteristika tohoto období

• nové boje mezi Církví a panovníky

• ve 2. čtvrtině 14. století propuká velké (papežské) schizma = doba, kdy vzrůstá vliv francouzských kardinálů → zvolen papež Francouz (Klement V.) → papežské sídlo do Francie – Avignon ⇒ posílení vlivu francouzského krále a oslabení Říma; další papež Řehoř IX. se roku 1378 rozhodne vrátit do Říma x umírá → potřeba zvolit nového papeže, opět velký vliv francouzských kardinálů → zvolen Francouz, ale pod hrozbou zvolí Itala (Urban VI.) x jakmile povolí výhružky, utíkají do Francie a zvolí si svého papeže (Klement VII.)

→ 40 let je Církev rozdělena ve dví (papež římský, papež avignonský), kostnický koncil se schizmatem končí (během koncilu odsouzen Jan Hus a další kacíři) ⇒ papež v Římě