Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Středověká filozofie II. Tomáš Akvinský a arabská filozofie

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (45,16 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Středověká filozofie II Tomáš Akvinský STŘEDOVĚKÁ FILOZOFIE II 2. Počátek „scholastiky“ a) Celková charakteristika tohoto období - 8. – 12. století středověká kultura se ze středomořského pobřeží přesouvá do jádra Franské říše severně od Alpněkdejší barbaři se stali nositeli kulturysoupeření papežství x císařství– kultura má náboženský charakter (veškerá vzdělanost v této době v klášterech)jednotný jazyk – latina(jednotný jazyk vědy a filozofie)filozofie tohoto období je plodem výchovy duchovenstva v klášterních školách (scholastika = školní nauka)To, co pro víru již bylo nezvratnou pravdou, měla filozofie rozumově odůvodňovat a objasňovatscholastická metoda – přesnost a stručnost technického slovníku, jasný a metodický výklad myšlenek, důvtip v diskusi, dialektická konfrontace argumentů pro et contra (pro a proti)scholastická filozofie měla poznatky připravené, musela z nich udělat systém a udělat ho srozumitelnýmprohlubuje se znalost antické filozofieroku 778 n. l. Karel Veliký vyhlásil capitulare – organizace škol karolínská renesance vědy ve Franské říši školy „svobodných umění“– 7 svobodných umění, vznik v Itálii; po absolvování všech 7 svobodných umění se člověk stává mistrem (Jan Hus); nejdříve teologická, poté lékařská, právnická a technická až délequadrivium: aritmetika, geometrie, astronomie, musikatrivium: gramatika, rétorika, dialektika (logika)– nižší stupeň sedmi svobodných umění (klášterní, opatské, biskupské, katedrální, dvorní školy) Východiska pro scholastickou metodutrojjedinost bohajednota Boha stvořitele a Boha vykupitele (Otce a Syna)propast mezi stvořitelem a stvořením (uvědomění si, jak je Bůh velký a my jsme malí → přiblížení se vysokými stavbami)nauka o dědičném hříchu (Adam a Eva)pojetí procesu vykoupení jako jedinečného a reálného projevunárok církve být jedinou strážkyní božské pravdy na Zemi Scholastická metodafilozofie tohoto období je plodem vyučování a výchovy duchovenstva v klášterních školáchscholastika = školní naukato, co bylo pro víru nezvratnou pravdou, měla scholastika rozumově odůvodňovat a objasňovatmetodický postup scholastiky spočívá v dialektické konfrontaci argumentu „pro“ a „proti“ (pro et contra)používá přesnost a stručnost technického slovníkupoužívá jasný a metodický výklad myšlenek (ne pouhé učení informací) b) Spor o univerzálie (obecniny) Boethius přeloží Porfyriův spis Eisagogé a zadá tím středověké filozofii základní orientacijsou pravou skutečností, bytím,jednotliviny, tedy smyslově vnímatelné, hmotné věci, aneboobecné ideje, rody či druhy věcí (jedna kočka, nebo idea kočky = kočkovitost) univerzálie jsou před věcmi a) myšlenkyrealismu říkají, že obecné má vyšší skutečnost než jednotlivé (vliv platónismu a augustinianismu) Jan Scotus Eriugena (800/815-870) Anselm z Canterbury (1033-1109) univerzálie jsou po jednotlivinách b) myšlenkynominalismu tvrdily, že obecninám nepřísluší žádná reálná existence, prvotně a reálně existují jen jednotlivé věci. Obecné pojmy se k nim vztahují jen jako jména = nomen. Člověk si je vymyslel proto, aby mohl shrnovat jednotlivé věci podle společných znaků. Jan Roscellinus (1050-1120) univerzálie jsou ve věcech Snaha po harmonickém vyvážení protikladných nauk Petr Abelard (1079-1142) zůstala v platnosti až do 14. století. Pro Boha jsou univerzálie před věcmi, pro člověka jsou po věcech, totiž jako pojmové obrazy, které umíme získat shodností věcí. středověká civilizace se na prahu 12. století prudce rozvíjívznikají řády nových řeholních společností (cisterciáci)myšlenkové útvary mají stále ještě eklektický ráz 3. Filozofie v arabském světě a) Charakteristika arabského světa a arabského náboženství helénistická kultura měla řadu filozofických a teologických středisek (Atény, Byzanc, Damašek, Alexandrie) - arabská filozofie trvala od 1. poloviny 9. století do konce 12. století - roku 622 uvedl Muhammad do pohybu náboženskou a politickou revoluci, který se stala počátkem arabské expanze - Bagdád centrem vzdělanosti a obchodu arabské výboje vlivem šíření islámu (vliv až k Pyrenejím)x nejdříve se tam nemohl prosadit, byla tam místní náboženství (judaismus a křesťanství), až po úprku z Mekky do Medíny - vzájemné ovlivňování filozofie a náboženství nebylo v arabské filozofii tak konfliktní jako v křesťanství Islám – charakteristikaslovo islám = „podrobení se“ či odevzdání se Bohustoupenec islámu = muslim (ten, kdo se podrobil)Mohamed (Muhammad) – zakladatel islámuKorán – posvátná kniha muslimského náboženství - náboženské, právní, morální i běžné životní normy a poučení + dalším pramenemSunna – Muhammadovy činy a slovamonoteistické, proféické (prorocké, náboženská kultura součástí státu), rituální (obřady, modlitby)Alláh (bůh) – všemohoucí a vševědoucí5 základních předpisů islámu: 1) víra v jediného boha (Mohamed je posel) 2) pětkrát denně opakovaná modlitba 3) placení daně věřícími 4) dodržování půstu (ramadán) 5) putování do Mekky dva hlavní směry:sunnismus – většinová větev, Sunna, po Muhammadově smrti uznali za nástupce Abu Bakrašíismus – menšinová větev, nástupcem Muhammada je člen jeho rodiny Alí, směřuje více k teokraciiv průběhu 11. století dochází k turecké invazi, Turci si však osvojují islámskou kulturu a Mohamedovo náboženství b) Představitelé arabské filozofie - na počátku arabské filozofie stojí dva z jejich největších myslitelů: al-Kindí – vyučoval v 9. století v Bagdádual-Farabí – žil mezi lety 900-950 v Bagdádu → oba rozvíjejí platónské a novoplatónské myšlenky navazují na myšlenkové bohatství aristotelismu a novoplatonismu, Arabové zpřístupnili Evropě přesnou znalost Aristotela Avicenna (Abú Alí Ibn Síná)(980-1037) - lékař, přírodovědec, inspirace aristotelská staví látku jako věčně jsoucí vedle Boha(nepovstává emanaci z Boha) – látka tu byla vedle Boha, není to dílo Boha, příroda se vyvíjí nezávisle na Bohu - Bůh je nehybným hybatelem – z něho proudící formy se uskutečňují v látce – nezpochybňuje Boha; Bůh nestvořil látku, ale dává jí formu řešení univerzálií jako Abelard– větší váha obecnin

Témata, do kterých materiál patří