Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Syndrom týraného

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (106,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte Jakékoliv nenáhodné jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby, které je v dané společnosti odmítané a nepřijatelné, jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, popř. způsobuje jeho smrt. Základní charakteristika: necitlivost a bezohlednost k dítěti, jeho podřízení nebo využití k uspokojení potřeb dospělého. Základní varianty: Zanedbávání dítěte- poškozování nedostatečnou aktivitou rodičů, omezení interakce mezi rodičem a dítětem. Důsledkem je citová deprivace (strádání v oblasti citových potřeb dítěte) a sociokulturní deprivace (nedostatek podnětů, které podporují rozvoj schopností a dovedností dítěte) Týrání fyzické či psychické- fyzické týrání ( nadměrné tělesné trestání a bití), psychické týrání (nadměrné kritizování, ponižování a citové vydírání) Sexuální zneužívání- zneužití moci nad dítětem pro sexuální uspokojení dospělého Deprivace Stav, kdy některá z významně objektivních potřeb, biologických i psychických, není uspokojována v dostatečné míře, přiměřeným způsobem a po dostatečně dlouhou dobu. Dlouhotrvající deprivace může vést k narušení psychického vývoje, k nerovnoměrnému rozvoji některých složek osobnosti či ke vzniku specifických psychických odchylek. Deprivace biologických potřeb (nedostatek jídla, spánku atd.) ohrožuje přímo tělesné i duševní zdraví jedince a při dlouhodobějším trvání vede k závažnému poškození až smrti. Deprivace v oblasti stimulace- chybění žádoucího množství a variability smyslových podnětů. Takovým to typem deprivace trpí lidé se smyslovým postižení- zrakovým, sluchovým (senzorická deprivace). Deprivace v oblasti učení- kognitivní deprivace- výchovné a výukové zanedbávání- jedinec se nemůže rozvíjet požadovaným způsobem. Citová deprivace – dítěti chybí stabilní a spolehlivý vztah s matkou (nebo náhradní mateřskou osobou). Sociální deprivace- omezení přiměřených mezilidských kontaktů. Citová deprivace Jedná se o neuspokojení potřeby citové jistoty a bezpečí v dostatečné míře a po dostatečně dlouhou dobu. Je způsobena nedostatkem specifických emočních podnětů, absencí stabilního a spolehlivého stavu s mateřskou osobou a z toho vyplývajícím nedostatkem sebedůvěry, jistoty a bezpečí. Citové strádání stimuluje různé obranné mechanismy, dítě se snaží tuto potřebu uspokojit např.: Změnou objektu- např.sourozenci z citově deprivujících prostředí na sobě nápadně lpějí. Dítě se snaží jakýmkoliv způsobem upoutat pozornost libovolného člověka. Substitucí-mnohé citově strádající děti se zaměřují na jídlo, hromadění věcí atd. Rezignace- dítě ztrácí o bližší vztah zájem. Rizikoví rodiče: Lidé nemající pro rodičovskou roli dostatečné kompetence- např. mentálně retardovaní, somaticky či psychicky nemocní, závislí, lidé se zkušeností citové deprivace Lidé, nemající k rodičovství dostatečnou motivaci- např. lidé příliš zaujatí svými problémy a zájmy, nezralí rodiče Rizikové děti: Děti, které jsou pasivní a apatické a nedokáží svoje rodiče zaujmout. Děti nějak znevýhodněné a proto nežádoucí (postižené, nemocné) Změny osobnosti jako důsledek citové deprivace Důsledky citové deprivace jsou značně variabilní- působí na různé děti odlišně, podle toho, jak jsou geneticky disponovány a jakou mají primární zkušenost. Řeč a komunikace- dítě není řečově stimulováno, je omezen kontakt s mateřskou osobou, chybí zde pozitivní emoční odezva.Počáteční vývoj řeči není nijak posilován. Slovní zásoba je chudá, děti nemají dobrou jazykovou citlivost, je zde malá spontaneita řečového projevu. Rozumové schopnosti- nemusí být závažně poškozeny, ale nejsou dostatečně využity. Je zde neschopnost učit se ze zkušeností (dětem chybí zkušenost s matkou jako průvodcem a interpretem okolního světa). Dětem chybí důvod proč se snažit (chybí jim citově pozitivní zpětná vazba) Citové prožívání a vztahy k okolnímu světu jsou změněné. Setkáváme se s emoční plochostí, nedůvěřivostí, hostilitou a agresivitou. Je zde nízká flustrační tolerance- reagují snadno impulsivně a výbušně. Socializace- dítě má primitivní, nediferencované a povrchní vztahy k lidem. Dítě není schopné naučit se jednotlivé role- je zde snížená schopnost chovat se žádoucím způsobem. Problémy v sociální interakci dále snižují pravděpodobnost pozitivního přijetí, a tím i možnost korektivní zkušenosti. Většina obranných reakcí dítěte vede k hromadění problémů- např. „sociálně hyperaktivní typ“- dítě si vůbec nevybírá vhodný objekt, navazuje vztah s kýmkoliv, bez zábran a zcela nediferencovaně; „typ sociálně provokující“- dítě se snaží navázat kontakt agresivně, nepřiměřeným způsobem. Sebepojetí dítěte je ovlivňováno vztahy s lidmi. V sebehodnocení citově deprivovaných dětí nalézáme dva extrémy.1. Nerealistické vytahování- je důsledkem jakési přehnané aktivní obrany. 2. Výrazné sebepodceňování- spojené s nejistotou, obavami a negativní anticipací budoucnosti. Zkušenost emočního strádání se projeví změnou v hierarchii hodnot. Neuspokojení v oblasti základní citové potřeby mění postoj k realitě. Dítě zůstává infantilně egocentrické. Citová subdeprivace Je to mírnější varianta deprivační zkušenosti, která je v našich současných sociokulturních podmínkách mnohem častější. Její riziko je v tom, že je obtížně identifikovatelná. Děti mohou mít dobré materiální zabezpečení, zajištěné dobré vzdělání, ale strádat v citové oblasti. Rodiče: snížená akceptace dítěte ( mluví o něm příliš kriticky, hodnotí ho negativně) snížená empatie k dítěti ( rodiče nejsou schopni rozumět potřebám a pocitům svého dítěte) snížená frekvence interakcí mezi rodičem a dítětem ( rodič se o dítě příliš nezajímá, málo s ním komunikuje, netráví s ním volný čas) Důsledky takové zkušenosti jsou podobné jako v případě deprivace, ale nejsou tak nápadné a rušivé jako projevy citově deprivovaných dětí. Příznaky subdeprivace s e stávají nápadné ve svém souhrnu- typickým znakem subdeprivace je kumulace účinku drobných odchylek- jejichž souhrn označujeme jakoskór maladaptace. Ten představuje souhrn nepříznivých char

Témata, do kterých materiál patří