Syndrom týraného

Rizikové děti:

• Děti, které jsou pasivní a apatické a nedokáží svoje rodiče zaujmout.

• Děti nějak znevýhodněné a proto nežádoucí (postižené, nemocné)

Změny osobnosti jako důsledek citové deprivace

Důsledky citové deprivace jsou značně variabilní- působí na různé děti odlišně, podle toho, jak jsou geneticky disponovány a jakou mají primární zkušenost.

• Řeč a komunikace- dítě není řečově stimulováno, je omezen kontakt s mateřskou osobou, chybí zde pozitivní emoční odezva.Počáteční vývoj řeči není nijak posilován. Slovní zásoba je chudá, děti nemají dobrou jazykovou citlivost, je zde malá spontaneita řečového projevu.

• Rozumové schopnosti- nemusí být závažně poškozeny, ale nejsou dostatečně využity. Je zde neschopnost učit se ze zkušeností (dětem chybí zkušenost s matkou jako průvodcem a interpretem okolního světa). Dětem chybí důvod proč se snažit (chybí jim citově pozitivní zpětná vazba)

• Citové prožívání a vztahy k okolnímu světu jsou změněné. Setkáváme se s emoční plochostí, nedůvěřivostí, hostilitou a agresivitou. Je zde nízká flustrační tolerance- reagují snadno impulsivně a výbušně.

• Socializace- dítě má primitivní, nediferencované a povrchní vztahy k lidem. Dítě není schopné naučit se jednotlivé role- je zde snížená schopnost chovat se žádoucím způsobem. Problémy v sociální interakci dále snižují pravděpodobnost pozitivního přijetí, a tím i možnost korektivní zkušenosti. Většina obranných reakcí dítěte vede k hromadění problémů- např. „sociálně hyperaktivní typ“- dítě si vůbec nevybírá vhodný objekt, navazuje vztah s kýmkoliv, bez zábran a zcela nediferencovaně; „typ sociálně provokující“- dítě se snaží navázat kontakt agresivně, nepřiměřeným způsobem.

• Sebepojetí dítěte je ovlivňováno vztahy s lidmi. V sebehodnocení citově deprivovaných dětí nalézáme dva extrémy.1. Nerealistické vytahování- je důsledkem jakési přehnané aktivní obrany. 2. Výrazné sebepodceňování- spojené s nejistotou, obavami a negativní anticipací budoucnosti.

• Zkušenost emočního strádání se projeví změnou v hierarchii hodnot. Neuspokojení v oblasti základní citové potřeby mění postoj k realitě. Dítě zůstává infantilně egocentrické.

Citová subdeprivace

Je to mírnější varianta deprivační zkušenosti, která je v našich současných sociokulturních podmínkách mnohem častější. Její riziko je v tom, že je obtížně identifikovatelná. Děti mohou mít dobré materiální zabezpečení, zajištěné dobré vzdělání, ale strádat v citové oblasti.

Rodiče:

• snížená akceptace dítěte ( mluví o něm příliš kriticky, hodnotí ho negativně)

• snížená empatie k dítěti ( rodiče nejsou schopni rozumět potřebám a pocitům svého dítěte)

• snížená frekvence interakcí mezi rodičem a dítětem ( rodič se o dítě příliš nezajímá, málo s ním komunikuje, netráví s ním volný čas)