Syndrom týraného

Důsledky takové zkušenosti jsou podobné jako v případě deprivace, ale nejsou tak nápadné a rušivé jako projevy citově deprivovaných dětí. Příznaky subdeprivace s e stávají nápadné ve svém souhrnu- typickým znakem subdeprivace je kumulace účinku drobných odchylek- jejichž souhrn označujeme jako skór maladaptace. Ten představuje souhrn nepříznivých charakteristik dítěte, které mohou negativně ovlivňovat rozvoj jeho osobnosti a jeho sociální adaptaci. Do této kategorie patří:

• Biologické faktory- dítě je méně odolné všem biologickým zátěžím, bývají častěji nemocné, mívají více úrazů a větší sklon k obezitě.

• Psychosociální faktory. Nepříznivý vliv citového strádání se projeví hlavně v oblasti sociálních vztahů. Tyto děti nepůsobí dobře na ostatní lidi, často vyvolávají nepříznivý dojem. Nižší hodnocení se projevuje hlavně v hodnocení charakterových vlastností. Dítě nemá dobré postavení v dětské skupině (spolužáci je hodnotí jako největší rváče, jako zbabělce). Děti mívají horší prospěch, který nevyplývá ze snížené inteligence, ale neschopnosti ji účelně využívat. V reakcích těchto dětí je nápadná větší dráždivost, výbušnost a tendence reagovat zlostně. Trvalejší citová nejistota neuspokojenost se projevuje deformací psychického vývoje a tyto nápadnosti se zafixují jako trvalé osobnostní rysy. Tyto děti mají problémy v sociální adaptaci.

Pozdní důsledky citového strádání se nejčastěji projevují v těchto oblastech :

• Profesní uplatnění

• Partnerská a rodičovská role

• Obecná sociální adaptace-schopnost respektovat běžná pravidla, užívat standardní strategie chování a stát se přijatelným členem společnosti.

Sociální a kognitivní deprivace

Rozvoj inteligence závisí na jedné straně na dědičných dispozicích a aktuálním stavu CNS, na druhé straně na kvalitě výchovného prostředí a přiměřených podmínkách pro rozvoj těchto vloh. V důsledku nedostatečné stimulace se může opozdit celkový psychický vývoj dítěte, především v oblasti rozumových schopností a socializace. Možnost náprava závisí na věku, vrozených dispozicích dítěte, jeho celkovém zdravotním stavu i na době, po kterou dítě žilo v nepodnětném prostředí. Vývojové opoždění, dané nedostatkem stimulace a omezením příležitosti k učení, bývá nerovnoměrné. Postihuje nejvíce složky, které jsou závislé na sociokulturních podnětech (řeč, socializace) a méně ty, které jsou dány zráním.

Syndrom týraného dítěte

Týrání a zneužívání dětí lze definovat jako každý projev chování rodičů (či jiných osob), které dítě duševně či tělesně poškozuje.

Nejvýznamnější charakteristiku tohoto syndromu tvoří dvě skutečnosti:

• Dítěti někdo ubližuje, ono tím fyzicky či psychicky trpí a tato zkušenost ohrožuje jeho další vývoj.

• Osoby, jež dítě týrají, jsou velmi často jejich rodiče, kteří by pro ně naopak měli představovat jistotu a bezpečí.