Syndrom týraného

Postoje veřejnosti k týrání a zneužívání dětí

Jakékoli násilnosti páchané na dětech, bezbranných a závislých bytostech, jsou laickou veřejností jednoznačně odmítány a odsuzovány. Postoj odmítání takového jednání je spojen s vyjádřením hostility a agresivity, resp. s požadavkem, aby příslušné instituce udělily pachateli velice přísný trest.

Postoj veřejnosti k násilnostem páchaným na dětech je sice negativní, ale převážně pasivní. Potřeba vyhnout se eventuálním nepříjemnost motivuje tendenci nemíchat se do záležitostí cizích rodin a raději na podezření, že by v rodině mohlo být týráno nebo zneužíváno dítě, neupozorňovat.

Dítěti, které bylo týráno či zneužíváno, přináší zveřejnění této skutečnosti stigma. Stejným způsobem je poznamenána jeho rodina: z pohledu veřejnosti jsou to lidé, kteří se chovali nepatřičně,a proto do společnosti nepatří. To se projeví odmítáním rodiny a jejich izolací.

Dítě- oběť bývá přijímáno ambivalentně. Lidé je litují, ale zároveň se od něho distancují, protože sexuální aktivita, byť nedobrovolná, je zbavila typických atributů dětství. Je poznamenané, zneuctěné, a tudíž mimo sociální normu.

Kam se může dítě obrátit o pomoc:

Linka bezpečí, krizová centra…