Syndrom týraného

Rizikoví dospělí:

Jde především o muže, ženy jsou aktéry sexuálního násilí vzácné.

• Muži trpící odlišným sexuálním zaměřením (pedofilní).

• Morálně narušení a sexuálně nevyzrálí muži, kteří nejsou specificky zaměřeni na děti, ale kteří využívají příležitosti a bezbrannosti dítěte nebo experimentují s různými sexuálními objekt.

• Muži, kteří ztrácejí schopnost kontroly pudového jednání z důvodu onemocnění (např. schizofrenie, demence…) či v důsledku abúzu (alkoholu nebo drog).

Rizikové děti:

• Jedná se především o holčičky, zejména ty, které jsou typicky ženské, koketní a mazlivé. Poměr zneužívaných dívek a chlapců je 10:1.

• Děti postižené, a tedy závislejší a bezbrannější. Nižší vývojová úroveň snižuje riziko prozrazení- resp. pochopení významu sexuální aktivity.

Rizikové situace:

• Míra dostupnosti dítěte daná příležitostí (např. na letním táboře, sportovním kubu atd.)

• Rizika daná rodinnou konstelací. Ohrožení dítěte je v rodině dysfunkční nebo doplněné, kde žije dospělý cizí člověk. Riziko zvyšuje užívání alkoholu nebo drog, protože odstraňuje zábrany.

Matka dítěte:

Je důležitým činitelem průběhu i zvládání sexuálního zneužívání dítěte, i když v naprosté většině sama aktérem není.

• Matka poskytne dítěti jednoznačnou ochranu i za cenu konfliktu v rodině a vlastní sociální újmy. Za těchto okolností zůstává dítěti zachován pocit jistoty a zázemí, které představuje podpora a spojenectví s matkou.

• Matka dítěti neuvěří (resp. mu nechce věřit). Popírá, že by se něco takového mohlo stát, nebo není schopna situaci řešit. Některé matky mají k dítěti ambivalentní vztah, jsou chladné a distancující, některé dokonce dítě obviň ují, že si vymýšlí nebo, že situaci zavinilo. Obrannou reakcí těchto matek je popírání, nechtějí o problému nic vědět, protože jej tak ani nemusí řešit.

Reakce dítěte:

Sexuální zneužívání je traumatizací, která vyvolává negativní citovou reakci (např. odpor, strach, úzkost), mění hodnocení světa i sebe sama (např. pocitů studu a viny, ponížení) a ovlivňuje chování dítěte.

Obecně platí, že závažnost důsledků sexuálního zneužívání je vyšší:

• Čím je věk dítěte nižší.

• Čím déle zneužívání trvá.

• Čím abnormálnější reakce zneužívání vyvolává (vzhledem k věku)čím více je dítě na násilníkovi závislé.

• Čím menší podporu najde dítě u ostatních členů rodiny.

Sexuální zneužívání je aktivitou, jejíž smysl a význam nemusí dítě chápat. Neví, zda je to dobré nebo špatné, zda se takové věci dělají i jiným dětem. Násilník si hrozbami nebo vydíráním vynucuje uchovat tajemství. Často v rámci vlastních obranných tendencí dítě obviňuje nebo je přesvědčuje, že je to běžné. Výsledkem je kombinace dezorientace, pocitu viny, nejistoty a strachu z dalšího dění. Dítě si nedovede správně vysvětlit situaci, do níž se dostalo, a proto se nemůže adekvátně bránit.