Syndrom týraného

Dítě přijímá roli špatného dítěte, které je trestáno oprávněně. Týrané děti mají pocit viny- představa spravedlivého trestu je jednou z možností, jak přijatelně vysvětlit chování rodičů. Dítě se lépe vyrovná s bitím, když si myslí, že si ho zaslouží.

Podivné a nepochopitelné lpění na týraných rodičích. Týrané dítě strádá i citově, rodiče mu neprojevují lásku. Mnohé děti se snaží rodiče získat, upoutat, vynutit si důkaz o tom, že jsou milovány. Obyčejně se jim dostane jen negativní odpověď, protože rodiče svých chováním dráždí a provokují.

Nutkavá potřeba dětí, tento negativní prožitek znovu zopakovat. Jde o tendenci, jejímž smyslem je dosáhnout vyrovnání a odreagování. Dětem se negativní prožitek objevuje ve fantazijní produkci, projevují se také ve hře, kresbě, tj. na symbolické úrovni. I reálné opakování traumatizující zkušenosti může dítě stimulovat, proto provokuje rodiče tak, že je znovu zbijí. V opakovaném prožití traumatu, může dítě najít přijatelnější interpretaci, a tak se s zátěží vyrovnat.

Identifikace s agresorem. Dítě s traumatem snaží vyrovnat tím, že se začne chovat obdobným způsobem jako jeho trýznitel. Projevuje se agresivně k ostatním dětem, vyvolává konflikty. Když přijme roli násilníka, zbaví se pocitů bezmocnosti a strachu.

Významným důsledkem týrání je postupná fixace negativního sebehodnocení a z něho vyplývajícího nedostatku sebedůvěry a sebevědomí týraného dítěte.

Ve škole se týrané děti nemusí projevovat nijak nápadně. Mohou být tiché, zakřiknuté, apatické a malátné. Na druhé straně mohou upoutávat pozornost nejistotou zvýšenou úzkostí a strachem z kontaktu, který považují za ohrožující.

Týrané a zneužívané děti mají horší školní prospěch, než odpovídá jejich předpokladům, protože jim chybí motivace a dostatečná sebedůvěra ve své schopnosti. Jejich vztah ke školní práci je narušen aktuální nesoustředěností a nezájmem, protože mají jiné významnější problémy.

Vzhledem ke zkušenosti s týráním se u dětí objevují destruktivní a agresivní tendence, které mohou být obtížně zvladatelné.

Specifická zkušenost s opakovaným týráním nepříznivě ovlivňuje schopnost jedince porozumět chování jiných lidí a adekvátně na ně reagovat. Týrané děti nedovedou správně interpretovat běžné projevy lidí. V jejich postoji je zřejmá nadměrná nedůvěřivost, přecitlivělost a vztahovačnost. Pocit ohrožení může být generalizován, týrané děti se bojí nebo jsou nedůvěřivé ke všem lidským bytostem, a to neselektivně. Očekávají ubližování i od neutrálních osob (např. lékaře, učitele).

Důsledky týrání v dospělosti

Zafixovaná zkušenost s ponižujícím statusem týraného dítěte vede ke vzniku nízkého sebehodnocení, slabé sebedůvěry a nedostatečné sebeúcty. Zkušenost s týráním vede ke ztrátě schopnosti přiměřené sociální orientace - vznikají potíže v mezilidských vztazích (podezíravost, negativní očekávání- vede to k tendenci izolovat se od lidí, případně k submisivnímu jednání- což vede k tomu, že okolí se bude pokoušet jednat s takovýmto jedincem opět ponižujícím způsobem). Jindy zkušenost týrání vyvolává potřebu aktivní obrany, která se projeví zvýšenou bezohledností a agresivitou ke světu, jemuž nelze důvěřovat.