Syndrom týraného

Sklon k agresivnímu reagování se může přenést do budoucnosti a stane se součástí rodičovské role. Týrané děti se s větší pravděpodobností stávají týrajícími rodiči.

Syndrom sexuálně zneužívaného dítěte

Jedná se o zneužití moci dospělého nad slabším a závislým dítětem k sexuálnímu uspokojení dospělého.

Formy sexuálního zneužívání:

• Nekontaktní sexuální chování- např. verbální komentář se sexuálním obsahem, exhibicionismus, voyerismus, obscénní telefonáty.

• Kontaktní sexuální chování- penetrativní (koitus), nepenetrativní (osahávání).

• Sexuální využívání dětí k výrobě pornografie nebo prostituci.

Aktér sexuálního násilí na dítěti:

• Je starší a vývojově zralejší než zneužívané dítě.

• Ve vztahu k dítěti je v roli autority.

• Sexuální aktivity dítě nekoná dobrovolně.

Motivaci k sexuálnímu zneužívání dětí, tj. proč člověk potřebuje ke svému uspokojení právě dítě, lze diferencovat:

• Dítě je zvoleno jako objekt sexuální aktivity proto, že je dítě- tj. je zachována jeho dětská role.

• Dítě je zvoleno bez ohledu na to, že je dítě. Buď proto, že si agresor nevybírá, anebo je v nouzi, lepší objekt není k dispozici. Tzn. dětská role je potlačena, dítě je indiferentní objekt sexuálního zájmu.

Sexuální násilí lze diferencovat ve vztahu k aktérovi i k místu, kde se odehrává. Může být extrafamiliární (obyčejně jednorázové) a intrafamiliární (neporušuje jen tabu sexuální nedotknutelnosti dítěte dospělým, ale i tabu nepřijatelnosti sexuální aktivity mezi příbuznými.

Sexuální zneužívání v rámci rodiny má typické znaky:

• Aktérem je člověk, který je dítěti blízký a měl by mu poskytovat ochranu a bezpečí.

• Sexuální zneužívání je opakované.

• Základní narušení rodinných rolí vede k nesnadno řešitelnému vztahovému konfliktu. Ochrana dítěte je spojena se zavržením aktéra násilností a s rizikem rozpadu rodiny. Pod tlakem potřeby utajit sexuální aktivitu, jejíž zveřejnění by vedlo k sociální stigmatizaci celé rodiny, se mění všechny vztahy mezi jednotlivými členy rodiny.

Pozn. Typickou variantou je sexuální zneužívání vlastním či nevlastním otcem. Dítě bývá postiženo „home alone“ syndromem, tj. syndromem opuštěnosti uvnitř rodiny, která se stala dysfunkční a dítě komplexně poškozuje. Jedná se o dlouhodobý stres, který vede k deformaci rodinných rolí, vzájemných vztahů jednotlivých členů i osobnosti dítěte. Zneužívané dítě bývá pasivní, není schopné se účelněji bránit, protože necítí v žádném členu rodiny oporu. K mlčení bývá obyčejně nuceno nátlakem, a tak se stává manipulovanou obětí. Je sociálně izolováno, straní se společnosti, nemá kamarády. Nevěří nikomu, má pocit beznaděje a bezmocnosti. Matka bývá slabá, závislá a neschopná ochránit vlastní dítě. Svým chováním (i když ne vždy dobrovolně a bez pocitů viny) přispívá k udržení patologie rodinného společenství.