Syndrom týraného

I když je sexuální zneužívání odhaleno, potíže dítěte tím nekončí. Dítě může být dále traumatizováno vyšetřováním, reakcemi společnosti, strachem z rozpadu rodiny, negativní reakcí matky, odloučením od rodiny a umístění do ústavního zařízení.

Dítě, které se nedovede zneužívání bránit nebo se o to bez úspěchu pokusilo, nemá mnoho dalších šancí. Protože je na rodině závislé, zdá se mu, že má jedinou možnost: přijmout realitu a přizpůsobit se jí- tzv. syndrom přizpůsobení sexuálnímu zneužívání.

Fáze syndromu přizpůsobení sexuálnímu zneužívání:

1.Utajování a bezmocnost ve vztahu k řešení situace – zneužívané dítě cítí vinu, bojí se o svém zážitku někomu říct, protože má strach z reakce, respektive z odezvy ostatních členů rodiny, protože se za svoje chování stydí. Čím delší doba od počátku zneužívání uplyne, tím nevěrohodněji sdělení dítěte působí. Dítě zneužívané osobou na níž je závislé, je bezmocné. Často nemá žádného člověka, který by mu věřil a ochránil je.

2. Přizpůsobení. Dítě není schopné svůj problém řešit aktivně. Jeho obranné reakce jsou většinou zaměřeny na uchování přijatelných pocitů a své vlastní role např. zkreslenou interpretací světa.

3. Opožděné odhalení a odvolání výpovědi. Dítě hledá pomoc později. Po dlouhé době působí jeho sdělení nevěrohodně. Vyvolává různé reakce včetně nedůvěry a obvinění ze lži, protože leckdy nemají pro svoje tvrzení jednoznačný důkaz. Obecná tendence nezúčastněných lidí považovat obvinění ze sexuálního zneužívání za nepravdivá a vylhaná je projevem obranných mechanismů, potřeby závažný a nepřijatelný čin raději popřít. K tomu přistupuje nátlak ze strany rodiny, obava z odloučení od rodiny, kterou dítě může chápat jako určitou formu trestu. Přesto, že je zneužíváno je na své rodině citově závislé. Kromě toho se generalizovaná nedůvěra projeví ve vztahu k lidem, kteří mu chtějí pomoci. Intenzita této sekundární zátěže může být tak velká, že oběť raději vše odvolá.

Důsledky sexuálního zneužívání v dospělosti

Zkušenost sexuálního zneužívání v dětství ovlivní vztah jedince k sexualitě i v dospělém věku.

• Může dojít ke ztrátě sexuálních zábran, která je důsledkem násilného narušení sexuálního tabu v dětství. To nakonec vede k sexuální lhostejnosti, k promiskuitě nebo k prostituci.

• Opačným důsledkem je sexuální dysfunkce. Zneužívání je natolik traumatické, že se sexuální aktivita asociuje s nepříjemnými pocity, se studem, ponížením a odporem. Vzácností není odmítání sexu jako takového, někdy vzniká dokonce sexuální fobie. Následkem jsou problémy v partnerských vztazích a přetrvávající sociální izolace. Je zde zvýšené riziko neschopnosti partnerského soužití. Zkušenost se stigmatizací vede k zafixování pocitů méněcennosti a obav z vlastní odlišnosti od ostatních.

• Oběť sexuálního zneužívání se v budoucnu sama snadněji stává sexuálním agresorem. To se týká především sexuálně zneužívaných chlapců.