Syndrom týraného

Jakákoli forma týrání představuje závažnou, komplexní zátěžovou situaci, která zahrnuje jak deprivační zkušenost, tak silný stres. Týrání ohrožuje samu existenci jedince.

Násilí vůči dítěti je jedním z projevů nakumulovaného napětí, které rodina nedokáže řešit jinak. Dítě se jako nejslabší člen rodiny stává obětí této dysfunkce. Dochází k přenosu násilí a náhradnímu odreagování, např. manželského konfliktu.

Rizikoví rodiče( jsou ti, kteří nezvládají moc nad svým dítětem):

• Lidé, kteří mají obecně větší sklon reagovat násilím a kteří se nedovedou dostatečně ovládat (jedinci a anomálním vývojem osobnosti- psychopati, alkoholici, toxikomani, jedinci s organickým poškozením mozku).

• Lidé, kteří jsou soustředěni na své problémy nebo zájmy a dítě je za těchto okolností nadměrně zatěžuje. Např. lidé v dlouhodobé stresové situaci, neuspokojení osobním životem atd.

• Lidé, kteří o dítě obecně nestojí, jsou jim na obtíž, mají jiný hodnotový systém.

Rizikové děti (týráním bývají postiženi chlapci i dívky ve stejné míře):

• Děti, jejichž chování je nesrozumitelné, a jejich výchova je proto náročnější (úzkostné děti, děti neslyšící, mentálně retardované…)

• Děti, které svým chováním nadměrně zatěžují, dráždí a vyčerpávají rodiče. (Děti trpící syndromem hyperaktivity, nemocné děti…).

• Děti, jež nesplňují očekávání. ( Děti poškozené, nehezké, neprospívající, sociálně neobratné, nešikovné…)

• Děti, které vymáhají uspokojení svých potřeb provokujícím chováním. (Činí tak proto, že jejich rodiče jim nevěnují dostatečnou pozornost- tímto způsobem reagují děti deprivované).

Týrání postihuje i velmi malé děti, ale nejčastěji děti školního věku. Obecně platí, že čím je týrané dítě mladší, tím je větší riziko poškození jeho dalšího psychické a mnohdy i somatického vývoje.

U batolat se vliv týrání projevuje nejčastěji pasivitou, apatií, ztrátou zájmu o okolí a celkovou inhibovaností. Tyto děti neprojevují žádné emoce. Vzácněji reagují projevy napětí, neklidu a agresivními výbuchy. Ve vztahu k lidem jsou odtažitější. Týrající rodič jim neumožňuje získat základní pocit důvěry, svět se jim na základě jejich zkušenosti jeví jako nebezpečný a ohrožující.

Týráním trpí dítě více než je zachyceno. Dítě často není schopno samo hledat pomoc buď pro velkou nezralost, nebo schopnost problém sdělit, nebo ze strach. U starších dětí bývá příčinou spíše emoční blokáda než obava z dalšího bití.

Týrané dítě usuzuje, že pokud se k němu rodič takto chová, tak proto, že je nepříznivě hodnotí. Dítě se obává, že by ho rodič mohl opustit, a proto prožívá úzkost, nejistotu a beznaděj. U dítěte se dostávají do konfliktu dvě významné psychické potřeby: potřeba zbavit se fyzické bolesti a potřeba udržet si iluzi bezpečí v rodině.Tento konflikt je pro dítě téměř neřešitelný, a proto stimuluje různé obranné mechanismy: