Pracovní právo na test
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Význam společenských změn, nastartovaných v listopadu 1989, měl samozřejmě dopad i na obsah pracovněprávních vztahů a potažmo i na zákoník práce. Zákon č. 105/1990 Sb. vytvořil podmínky soukromého podnikání, které bylo samozřejmě spojeno s možností zaměstnávat zaměstnance. Na to reagovalo nařízení vlády č. 121/1990 Sb., o pracovněprávních vztazích při soukromém podnikání občanů. V té době tedy platila fakticky dvoukolejnost v úpravě pracovněprávních vztahů. Ta byla odstraněna až v roce 1994. Posléze se v samostatných zákonech upravily mzdy a cestovní náklady. V roce 1991 se poprvé uzákonila tzv. minimální mzda (tehdy ve výši 2 000 Kčs měsíčně). Z pracovníků se stali zaměstnanci a z organizací zaměstnavatelé. Ve znění rozsáhlých novel se zákoník práce z roku 1965 zachoval až do konce roku 2006, když 1. 1. 2007 nabyl účinnosti historicky druhý samostatný kodex upravující základní instituty pracovněprávních vztahů, a to zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který ovšem prochází soustavným novelizačním procesem (viz. dále).
EXKURZ DO HISTORIE STÁTNÍ SLUŽBY
Základním impulsem pro vznik moderní státní služby bylo vydání císařského patentu v roce 1848, který zrušil poddanství a robotu. V souvislosti s tímto vznikla tzv. vrchnostenská správa, která se stala základním pilířem při tvorbě moderního aparátu státní správy, jejímž jádrem bylo úřednictvo. V místech zaniklých panství také začaly vznikat první náznaky územních samospráv.
Až do začátku první světové války v roce 1914, je možné státní službu na našem území charakterizovat jako služební vztah mezi státem (monarchií) a osobami, které byly ustanoveny jménem panovníka, aby vykonávaly vůči příslušníkům státu jeho práva a povinnosti v rozsahu, který byl definován hlavou státu, a sice za danou odměnu. Státní služba se dělila na vyšší a nižší a úředníci sami na civilní a vojenské. Byly stanoveny přísné podmínky, aby se někdo mohl stát státním úředníkem. Ty mimo jiné zahrnovaly rakouské státní občanství, bezúhonnost, odbornou způsobilost, věk mezi osmnácti a čtyřiceti lety (zákon č. 15/1914 ř.z.).
§ 1a § 2 zákona č. 15/1914 ř.z., o služebním poměru státních úředníků a státních sluhů (služební pragmatika)
§ 1
Za úředníka smí býti ustanoveno toliko rakouský státní občan čestného dřívějšího života, který má úplnou způsobilost plniti své služební povinnosti a jehož způsobilost k jednání není obmezena z jiného důvodu nežli z důvodu nezletilosti.
Aby byl nezletilec ustanoven, k tomu je třeba svolení jeho zákonného zástupce.
Zvláštní požadavky pro ustanovení buďte posuzovány podle předpisů platných pro jednotlivá služební odvětví rozličných odborů.
Ustanoveny nemohou býti osoby, na jíchž jmění jest uvalen konkurs, pokud konkursní řízení trvá.