Regionální ekonomika a politika všechny přednášky

• hlavní paradigma teorie – dělba ekonomiky na exportní sektor (produkce zboží a služeb pro export) a doplňkový sektor (obslužná odvětví – zabezpečují chod odvětví exportního sektoru)

- hlavní body teorie

1) region je definován jako území se společnou exportní základnou

2) úspěšnost exportu zboží z regionu je určující pro míru jeho růstu

3) exportní základna je hlavní faktor určující příjem regionu (tedy má podstatný vliv na rozvoj obslužných funkcí)

4) exportní základnou nemusí být průmysl

5) proces specializace regionu na export probíhá metodou pokus a omyl

6) vzhledem k rozdílným charakteristikám regionů musí být rozvoj regionu vždy nerovnoměrný

7) s rostoucími příjmy regionů rostou i úspory a objem investic (investice pak umožňují rozvoj obslužného sektoru; zvyšuje se provázanost mezi jednotlivými odvětvími regionu) – exportní odvětví je u „mladých“ regionů snázeji odlišitelné než u „zralých“ regionů – pak rozdíly mezi zralými regiony s rozvinutým obslužným sektorem nebudou příliš výrazné

- hlavní mechanismus působící na vyrovnávání meziregionálních rozdílů je mobilita výrobních faktorů (ve vyspělých státech dostatečná díky poklesu dopravních nákladů) – tedy do procesu regionální diferenciace není třeba zasahovat

Slabiny:

• teorie založená na analýze vývoje USA a nově osídlených zemí

• diskuze ohledně dominantní role exportu (existují i jiné faktory růstu; role exportu pro rozvoj regionu záleží především na jeho velikosti; přímá úměra velikosti regionu – čím region větší, tím pravděpodobnější, že klíčové síly pro jeho rozvoj se nacházejí uvnitř jeho hranic) – příkladem odlišný vývoj Evropy (Tiebout 1956) – vývoj nebyl zásadně ovlivněn exportem

• z hlediska zeměkoule se export rovná nule, přesto k rozvoji dochází - tedy musí existovat i jiné faktory (soukromé investice, vládní výdaje, stavební výroba, migrace)

2.Teorie růstových pólů

(F. Perroux, 1950; J. Boudeville, 1966)

- vytvořena v 50. letech (stejně jako teorie kumulovaných příčin – viz dále)

- nerovnoměrný vývoj regionů je samozřejmý (k růstu nemůže docházet všude ve stejné míře)

- Perroux – kombinace statické teorie vzájemné závislosti průmyslu (popisuje koncepty dominance, zpětných a dopředných vazeb, vedoucí a klíčová odvětví, průmyslové komplexy, rozvojové póly) a dynamické teorie rozvoje (Schumpeter) založené na inovacích způsobujících „kreativní destrukci“

- časté aplikace v regionální politice (Perroux však uvažoval spíše abstraktně)

• rozlišuje hnací odvětví a hnaná odvětví

hnací odvětví – rychle se rozvíjející se odvětví, kterým dominují velké, neustále inovující firmy, vysílající silné rozvojové impulsy do okolí

• Boudeville – regionální aplikace teorie Perrouxa – s názvem – teorie růstových center a růstových os