Sociologie pro ekonomy

Každá sociologická teorie společnosti musí obsahovat, jako svoji centrální součást, popis sociálního rozvrstvení. Je to nezbytné, má-li sociologie pokrýt prostor mezi psychologií a filozofií. Psychologie se obejde bez teorie sociální stratifikace proto, že vychází od jednotlivého individua a jeho osobních kvalit. Filozofie, pokud se neomezuje na úvahy o společnosti obecně, chápe člověka v jeho všelidských dimenzích. Sociologie, pokud by nerozpracovala žádnou teorii sociální stratifikace, sklouzne buď do psychologizování, nebo se mění ve filozofování. Skutečná sociologie by měla vysvětlovat chování lidí ve vztahu k jejich umístění v sociální struktuře. Teorie sociální stratifikace podává popis sociální struktury.

Pro popis sociální struktury je pochopitelně nezbytné určit a pojmenovat faktory, které společnost strukturují. Teoreticky je možné vymyslet těchto faktorů nekonečné množství. Problém je v tom, jak velkou část lidského jednání dokáže některý z nich vysvětlit. Teroretikové konfliktu se vesměs domnívají, že každou společnost strukturuje nejvýrazněji podíl na moci. Podíl na moci určuje možnosti lidí v mnoha oblastech jejich jednání. Jinou možností je strukturovat například podle výše majetku. Majetek lze však považovat pouze za určitou dílčí formu moci ( například vedle moci plynoucí z úřadu, z četnosti společenských kontaktů, z členství v mocných klientelách apod.).

Moderní společnost přichází s ideologií neomezených mobilitních šancí, a i když tuto ideologii nebudeme brát doslova, je nutno položit si otázku, které faktory o vzestupu či poklesu na žebříčku moci v této společnosti rozhodují.

Podle Collinse mocenská struktura moderní společnosti je produkována a udržována v procesu symbolické interakce. Průběh zcela běžných každodenních konverzací nebývá mocensky zdaleka indiferentní. Projevuje se v nich mocenská nadřízenost (v možnosti udělovat příkazy druhým), mocenská podřízenost (v nutnosti tyto příkazy respektovat) i rovnost (hovory kolegů manifestující jejich rovnoprávnost). V moderní společnosti, ve které o statusu člověka rozhoduje v prvé řadě typ profese, kterou vykonává, a postavení v zaměstnání, se vztahy nerovnosti projevují především v kontextu pracovních situací. Pozice v zaměstnání je podle Collinse základem třídní příslušnosti jednotlivce (z toho například plyne, že třídní příslušnost manažerů neurčují jejich vztahy k vlastnictví, nýbrž to, kde stojí, když se udílejí rozkazy). Podle téhož kritéria lze rozlišit například příslušníky středních tříd od dělníků, i když obojí mají jako zaměstnanci k vlastnictví obdobný poměr, neliší se příliš ani výší příjmů a často ani kulturou pracovního prostředí.

V průběhu konverzací jsou mocenské vztahy buď potvrzovány, anebo zpochybňovány. Collins vysvětluje průběh konverzací pomocí modelu směny. Účelem převážné části rozhovorů není nic jiného než posílit svůj status v očích druhých. Proto se lidé běžně snaží stočit rozhovor do oblasti, v níž sami nejvíce vynikají a v níž mají největší šanci získat si úctu druhých. Úcta je společným jmenovatelem, o nějž usilují lidé zakládající si na tak odlišných dovednostech, jakou jsou sportovní výkony, pevnost náboženské víry, sexuální atraktivita, vědecká odbornost, znalost umění aj.