Sociologie pro ekonomy

Aby mohl člověk hovořit, musí mít o čem. Jeho konverzační zdroje v oblastech praktických znalostí, intelektuálního rozhledu, politického či náboženského profilu, uměleckého vkusu a podobně rozhodují o tom, stane-li se přímo v centru konverzace, či spíše převezme roli přitakávajícího publika.

Collins dokáže podat typologii nižších, středních a vyšších tříd podle druhů hovorů, které běžně vedou, i určit jejich vnitřní diferenciaci podle bohatosti konverzačních zdrojů jednotlivců. Jeho sociologie je analýzou konverzačního chování současných Američanů a v tomto ohledu není bez zajímavosti. Collinsův cíl, včlenit přímo do centra svého sociologického systému antropologické pojetí člověka jako bytosti užívající symboly, je nesporně sympatický. Jeden z Collinsových kritiků poznamenal, že společnost není jen přátelská party. Televizní speaker nemusí mít ve společnosti zdaleka nevyšší prestiž a i mlčenlivý miliardář či málomluvný admirál mají jakousi moc. Collins to vše v poznámkách ke své koncepci uznává. Collinsův příklad je poučný, neboť ilustruje metodologickou slabinu nejedné sociologické teorie. Třídní postavení ve společnosti má být určeno podílem na moci. Podíl na moci je určován aktivitou a postavením v konverzaci. Zároveň se však připouští význam mimořečových faktorů ( majetek, úřad, moc, aj.) pro postavení v konverzaci.

Podíl na moci je určován postavením v konverzaci a to je dáno do značné míry podílem na moci. Lze přitom ukázat, že Collins vychází především z analýz chování profesí, u kterých právě verbální schopnosti hrají značnou roli.

V průběhu 70. a 80. let se literatura v oblasti teorie konfliktu rozrůstá. Každoročně vychází řada monografií a sborníků věnovaných tomuto tématu. Otevírají se oblasti dalšího zkoumání: pokusy o aplikaci teorie konfliktu v rovině odvětvových sociologií, etologický přístup sledující bio-sociologickou podmíněnost lidského jednání, ale také snaha propojit principy teorie konfliktu s pojetím konsensuálním i interpretativním, a překlenout tak dosavadní rozštěpení sociologických teorií.

SHRNUTÍ

Sociální konflikty jsou důsledkem nedostatkovosti statků, o které sociální aktéři usilují a odlišnosti hodnot, které vyznávají.

Latinský původ conflictus, znamená srážku. Konflikt vzniká střetnutím zájmu osobních nebo sociálních skupin. Je prostředkem k dosažení nějakého cíle.

Teorie konfliktů tvoří významnou součást poznání společenských procesů, ke kterému dospěla sociologie. Má své místo ve všech dílčích sociologických disciplínách. Konflikt chápeme jako boj, zápas o hodnoty, vyšší status, moc a zdroje, v němž cílem oponentů je neutralizovat, postihnout nebo likvidovat jejich soupeře. Sociální konflikt však nevystupuje jen jako negativní faktor, který rozděluje a trhá sociální strukturu. Sociální konflikt může plnit mnoho určitých funkcí ve skupinách a jejich interpersonálních vztazích. Může přispívat k udržování hranic skupin a bránit úniku členů ze skupiny.