Sociologie pro ekonomy

Nejobecnější formou komunitního obětování byla vždy válka. Nepřítel musí být poražen nejen kvůli materiálnímu zisku, ale především proto, že jeho potrestání nás zbavuje našich vlastních vin a strachu z toho, že zůstanou bez vyrovnání. V případě války a zločinů vůbec zatěžujeme nepřítele vlastními hříchy, abychom se od nich vzápětí osvobodili tím, že ho zničíme. Jinou formou očistné oběti je například charitativní činnosti bohatých, která má za cíl umožnit jim používat peněz i ve světě nedostatku s lehkým svědomím.

FENOMENOLOGIE

Pojem fenomén:

Přeneseně vynikající, fenomenální zjev či člověk.

Ve filozofii – jev postihovaný našimi smysly (ne rozumem) a daný našimi zkušenostmi.

Fenomenologie Alfréda Schulze

Jeden z nejvýznamnějších směrů světové sociologie 2. poloviny 20.st., který je jádrem interpretativní sociologie. Zakladatelem je rakouský sociolog Alfréd Schutz, který po odchodu do USA v roce 1938 postupně popularizoval ideje fenomenologické sociologie, jejíž základy zformuloval již za svého pobytu v Rakousku a Německu bez většího ohlasu.

Schutzovým přínosem je uvedení do sociologie téma každodennosti všedního světa a zdravého rozumu jako nejen legitimní, ale dokonce dominantní témata sociologického studia.

Schutz zavedl do sociologie řadu významných pojmů, např. pojem biografická situace, kde se upozorňuje na význam těla, tělesnosti: tělo je základním orientačním bodem ve světě. Klade si otázku smyslu pro jednající.

Teorie jednání se má stát teorií rozvrhu každodenního jednání v sociálním světě a zkoumání jeho motivačních souvislostí. Smysl je vytvářen vztahy mezi daty vědomí tzn.

problém smyslu = problém času

Zabývá se dále otázkou porozumění cizímu jednání a smysluplné výstavby sociálního světa. Pochopení musí začít analýzou našich zkušeností každodenního života.

Rozlišuje čtyři základní dimenze sociálního světa:

Podle míry participace (účasti):

• Svět spolubližních (bezprostřední okolí)

• Svět současníků

Podle časového členění:

• Svět předchůdců (mohu chápat, ale ne zasahovat)

• Svět následovníků (budou zde po mně)

Z hlediska časovosti rozlišuje stav činností probíhající a realizovaných.

Rozdíl mezi probíhajícím jednání a již realizovaným jednáním:

- probíhající jednání (činnost) je přítomná činnost nasměrovaná do budoucna, má motiv „aby“, působí na ni i vliv minulosti

- realizované jednání (čin) poznáme byl-li už vykonán, budoucí činy jsou nejisté, činy mají motiv „protože“.

Sami sebe si můžeme uvědomit pouze v minulém čase.Východiskem je jednotlivec, to jak vytváří svůj svět kolem sebe, jak ho prožívá a jak mu rozumí. Klíčový pojem je prožitek a jeho formou je čas.

Jedincův vnitřní čas, vyjádřený v prožitcích a zkušenostech, je zapuštěn do vnějšího světového času (století, rok atd.). Hovoříme o časovosti lidské existence.