Sociologie pro ekonomy

D.Kellner považuje postmodernitu za historický zlom ve společnosti, kdy se informační média, móda, populární hudba, film, reklama a většina dalších atributů současného života pokouší vytvořit nové dojmy a vjemy, a svým způsobem tak nahradit skutečnost její simulací.

D.Harvey (1989) přisuzuje postmodernitě jen roli další fáze rozvoje kapitalismu situované do převratného období posledních dvaceti let. Za stěžejní změny ve struktuře kapitalistické produkce považuje větší pružnost výrobních systémů a změny v územní dělbě práce.

Obojí má nezanedbatelné regionální dopady. Pro svůj marxistický náhled chápe Harvey postmodernismus pouze jako objekt, a ne jako postoj a způsob myšlení. Ve své knize "The Conditions of postmodernity" (1989) dále tvrdí, že "kulturní superstruktura je určována ekonomickou základnou".

J.F.Lyotard v knize podobného názvu "The postmodern condition" (1984) při posunu moderního světa k postmodernímu kladl velký důraz na informovanost a vzdělání lidí zainteresovaných v tomto procesu. Lyotard spojuje postmodernismus s trendy směřujícími k tzv. postindustriální společnosti. Zároveň však netvrdí, že postmoderní společnost musí být nutně postkapitalistická.

J.Baudrillard (1983) spatřuje ve výrobě klíč k moderní průmyslové společnosti, zatímco v postmoderní společnosti dominuje již zmíněná "simulace", která společnost povyšuje do role jakési hyperreality. Samotný Baudrillard je nihilista, nevěří příliš v lepší budoucnost. Vadí mu vtěsnávání a převádění všeho do binární soustavy kvůli "počítačové stravitelnosti", nemá rád dnešní "svět vzkazů" bez osobního kontaktu.

J.Kurth ve svém zamyšlení z roku 1992 nazvaném "Do postmoderního světa" registruje kolem sebe zrod nového řádu neutvářeného národními institucemi, ale mezinárodními sdělovacími prostředky, elektronizací, populární kulturou a nadnárodními společnostmi. Kurth předpovídá vznik globálního systému mimo rámec národního státu, jehož stabilitu budou zajišťovat nadnárodní hospodářské a politické organizace. Podoba s pluralitním systémem Spojených států není náhodná, vždyť USA nikdy nebyly klasickým národním státem, a již dnes vykazují mnohé rysy postmoderní společnosti. Dříve byl národní stát hnací silou při modernizaci společnosti, dnes je spíše na obtíž. Je však zajímavé, že dosud některé typické příklady národních států, jako např. Německo, Japonsko či "asijští tygříci", prokazují v konkurenci na trhu postmoderní éry mnohdy lepší orientaci a přizpůsobivost, než "předjezdec budoucnosti" USA. Popsaný jev Kurth zahrnuje do tzv. výhod zaostalosti a rozlišuje:

a/ moderní společnost, jejímiž průvodními znaky jsou mj. národní stát, vysoká kultura, velké konvenční armády, výroba převážně pro domácí trh, byť masová a často velmi efektivní;