Sociologie pro ekonomy

Významní představitelé:

Charles Horton Cooley a jeho koncepce tzv. zrcadlového Já - domnívá se, že si člověk buduje své mínění o sobě nikoli nezávisle na druhých, nýbrž tak, jak se snaží pohlížet na sebe jejich očima.

William Thomas a jeho teorém definice situace - situace definovaná jako reálná se stává reálnou ve svých důsledcích. Jinými slovy: lidé nejednají podle toho jaký svět je, nýbrž podle toho jak svět sami chápou, vidí a interpretují.

Hugh Dalziel Duncan. Podle něj je každá společnost uspořádána hierarchicky. Nerespektování tohoto řádu je považováno za provinění.

( viz předchozí kapitola o interpretativní sociologii )

Doplňující zdroje:

KELLER, J., ÚVOD DO SOCIOLOGIE, Sociologické nakladatelství, Praha 1992

PROCHOVNIK Š. a kol, OBECNÁ SOCIOLOGIE, VŠB-TU Ostrava 1991

Globalizace a globalizační proces.

Podle A. Giddense (1991) můžeme proces globalizace pozorovat zejména ve čtyřech základních dimenzích: světová ekonomika, mezinárodní dělba práce, světová vojenská politika a systém národních států. Existují i jiné pohledy na definování globalizačního procesu. Casttels (1993) rozlišuje tyto čtyři hlavní globalizační trendy: formování globální ekonomiky, technologická revoluce, vznik informační společnosti, proces evropské integrace.

Od začátku 60.let vstoupila světová ekonomika do procesu významné transformace (zrušení silných ekonomických center v USA, Velké Británii a v Japonsku, zrychlující se industrializace některých států třetího světa, rychlá internacionalizace finančního kapitálu do světové transakční sítě, nové prostorové uspořádání světové ekonomiky). Vznikají velké národní korporace, které mají velkou ekonomickou moc a možnost ovlivňovat politické rozhodování.

Globální ekonomiku definujeme jako ekonomiku, kde toky kapitálu, trh práce, trh komodit, informací, surovin, řízení a organizace jsou vzájemně propojené a na sobě závislé (Castells, 1993). Globální ekonomika sice zahrnuje celou planetu, ale ne všechny její regiony a celou její populaci. Jenom menší část lidstva je opravdu integrovaná do globální ekonomiky, toto platí i o všech ostatních globalizačních procesech. Pod pojmem globalizace by jsme si tudíž neměli představovat pouze homogenizaci. Jde spíše jen o dílčí homogenizaci. Naopak, globalizační proces vede k další heterogenizaci, je zdrojem dalšího nerovnoměrného vývoje.

Jednou z hlavních charakteristik probíhající globalizace průmyslu je světové rozšíření průmyslové technologie. Difuze technologií vytváří "jeden svět". Transformace komunikačních technologií je jeden z nejdůležitějších dopadů industrializace. Mechanizace komunikačních technologií měla zásadní vliv na všechny aspekty (dimenze) globalizace. Vytvořila se tzv. globální komunikační síť. Poskytuje základní infrastrukturu pro fungování světového ekonomického systému. Přináší jednak centralizaci zpráv a jednak decentralizaci jejich příjmu. Informace se stávají základní "surovinou" pro všechny společenské procesy, ovlivňují výrobu a služby v systému produkce a v organizaci společnosti. Tuto společnost, ve které ekonomická produktivita, kulturní hegemonie a politicko‑vojenská síla závisí na schopnosti nabývat, ukládat a zpracovávat informace a znalosti, nazýváme informační společností.