Sociologie pro ekonomy

Podobně ohroženy jsou jedinečné biotopy s endemickými druhy na ostrovech. Bylo prokázáno, že člověk a zvířata, která ho na jeho šíření po ostrovech Pacifiku doprovázela(psi, kočky, prasata, potkani, způsobili před 1000-2000 lety vymizení až čtvrtiny druhů světové ptačí populace.

Produkce potravin

Vliv populačních charakteristik na kvalitu lidského života je diskutován už po staletí. Když v 18. stol. započala moderní expanze lidské populace, T.R. Malthus dokazoval, že tento růst bude limitován nedostatkem potravin. Světová populace však rostla daleko rychleji, než Malthus předpovídal, a je fakt, že z celkového pohledu se výživa lidstva spíše zlepšila. V dostupnosti a kvalitě potravy jsou však na světě obrovské regionální a společenské rozdíly. Dnešní způsob výživy ve vyspělých zemích lze charakterizovat těmito body:

• člověk si vybírá potravu podle chuti a zvyku

• výběr potravy je dán především rodinnými a sociálně-kulturními zvyky

• potravu před použitím upravujeme vařením, pečením a kořeníme ji

• potravu přijímáme v určitých časových intervalech

• jako potraviny slouží kromě domácích druhů i druhy cizí

• strava může být dokonce umělá

• člověk nejen potravu shání, teda loví a sbírá, ale také produkuje

• člověk potravu konzervuje, skladuje a dopravuje na velké vzdálenosti

Všechny tyto charakteristiky kladou velké nároky na pracovní kapacity, organizaci, technologie, získávání surovin a na prostředí. Produkce potravin je komplikovaný proces, v němž hraje půda zásadní, ale ne jedinou roli. Proces výroby potravin tvoří čtyři hlavní složky, bez nichž by moderní výroba potravin nebyla možná:

• zdroje – půda, hnojiva, pracovní síla apod.

• technologie – např. zemědělské stroje, zpracování surovin, skladování, šlechtitelství

• přírodní prostředí – zdroj nové půdy i prostor pro ukládání a asimilaci znečištění

• instituce – organizace, metody řízení, právní předpisy, státní regulace, dotace, politika apod.

Počítáme-li s růstem globální populace a její zásobení dostatečným množstvím potravin, musí se jedna nebo více složek tohoto systému zlepšit. V různých oblastech světa je možnost ke zlepšení různá. Je paradoxní, že v zemích průmyslově vyspělých je naděje na zlepšení vyšší, než v rozvojových. Nejenže tam není možno získat jednoduchým způsobem další půdu, ale špatné je i institucionální zabezpečení, technologie a přístup k dalším zdrojům. Bez mezinárodní pomoci lze v některých zemích očekávat další hladomor a sociální nepokoje.

Přesto, čistě hypoteticky se může produkce potravin na světě ještě zvýšit. Průměrná současná úroda je ještě pod úrovní, která je dosahována v nejproduktivnějších zemích, a mnohé státy ještě nevyužily veškerou svou ornou půdu. Expanze zemědělství bude ale velmi nákladná, hlavně, když produkce bude muset vzrůst aspoň dvojnásobně, aby zabezpečila lepší výživu pro další miliardy obyvatel. Voda je v mnoha zemích čím dál vzácnější. Následkem toho je každý nárůst v produkci potravin čím dál dražší. Další rozpínání zemědělského sektoru povede určitě k odlesnění, erozi půdy, kontaminaci pesticidy a hnojivy. Snižování dopadů na životní prostředí bude možné, ale drahé a bude patrně jednodušší, pokud bude růst populace pomalejší. Produkce potravin a na ni navazující činnosti (skladování, konzervace, doprava) bude v budoucnosti jedním z hlavních problémů lidstva i příčinou devastace přírody. Zejména v oblastech, kde populace roste, jsou málo vhodné klimatické podmínky, zemědělství je špatně organizováno a k dispozici je velmi málo finančních prostředků pro pořízení moderní techniky, hnojiv a pesticidů. Půda bude získávána především na úkor kácení tropických deštných lesů a jiných dosud přírodě blízkých ekosystémů.