Sociologie pro ekonomy

Jiným typem problémů, jež musí řešit naprosto každá společnost, je problém sociálních nerovností a jejich přijatelného odůvodnění (legitimace). Společnosti se neocitají v krizi, jsou-li uvnitř nerovně uspořádány. Krize propukají teprve tehdy, ztratí-li existující nerovnosti přijatelné vysvětlení. Např. feudalismus a socialismus ztroskotaly právě na tomto problému.

Dalším problémem je otázka výkladu světa a orientace v něm. Sociologie vznikla v době velké dezorientace a po několika neúspěšných pokusech rezignovala na snahu objasnit, kam vlastně společnost spěje. Současná doba je vedena heslem „strategie urychlení“. Čím jsou politikové a vědci neschopnější stanovit cílové hodnoty vývoje, tím více se tato „strategie urychlení neznámo kam“ stupňuje.

Konečně problém socializace spočívá v tom, předávat existující hodnoty novým generacím a zajistit tak kulturní reprodukci společnosti. Předpokladem se však stává to, že je co předávat.

Problém přežití v prostředí

Problém prostého biologického přežití v přírodním prostředí je elementárním předpokladem existence každé společnosti. Řešení tohoto problému předpokládá regulovat rovnováhu mezi člověkem a přírodou. Vývoj lidské kultury lze sledovat jako proces postupného vymaňování se z tlaku přírodních sil. Cenou za tento krok je, že člověk se stále více dostává do závislosti na sociálních a kulturních mechanismech, které mu umožňují udržovat odstup vůči tlakům přírody.

Kulturní způsob přežití v prostředí má své vedlejší důsledky. Spolu s uspokojováním základních biologických potřeb vyvolává nutnost uspokojovat potřeby související s chodem kultury.

Problém je v tom, že kulturní potřeby, na rozdíl od čistě biologických, nemají svůj práh nasycení. Jejich uspokojování vede ke vzniku potřeb nových, což vyžaduje stále nové zdroje. Přitom je velmi těžké rozhodnout, od kterého bodu se již uspokojování dalších kulturních potřeb stává nežádoucí. Kulturní rozvoj a civilizační pokrok se tak nutně dostávají do rozporu s kapacitou přírodních zdrojů, jež má lidstvo ještě k dispozici.

Příroda se dlouho zdála být bez hranic. Vzhledem k počtu obyvatel fungovala zejména jako velká zásobárna. V principu mohl být předpoklad neohraničené přírody a nevyčerpatelných zdrojů zpochybněn teprve koncem 15. století. Paradoxně však právě zámořské objevy posílily představu nevyčerpatelnosti země, půdy a surovin, což bylo dáno neprobádaností nových krajů a zdlouhavostí komunikace.

Po celou dobu existence tradičních společností počet obyvatel na zeměkouli nepřesáhl počet pěti set miliónů. Při nízkém zatěžování přírody technikou využívající obnovitelných zdrojů energie nemohlo dojít k narušení biologické a ekologické rovnováhy. Navíc omezené populační expanze se v dobách epidemií, válek a hladomorů měnily v riziko vyhynutí celých populací. Proto bylo myšlení tradičních společností výrazně pronatalitní a tento trend přetrvával až do moderní doby. Ještě absolutismus 17. a 18. století podporoval růst populace, a to z mocenských důvodů. Ani 18. století nezná obavu z nedostatku přírodních zdrojů, i když se už lokálně projevuje přelidnění.