Sociologie pro ekonomy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Vysvětlení toho, co znamená svět, mají různou podobu. Hlavním posláním každého výkladu světa je ujistit lidi, že svět, ve kterém žijí, má svůj řád a pořádek. Budování přesvědčení o smysluplnosti světa je jedním z klíčových předpokladu udržení integrace společnosti právě tak jako udržení integrace osobnosti.
Problém orientace ve světě je řešen různě ve společnostech tradičních a moderních. Výklady světa tradičních společností mají nejčastěji podobu náboženství, v moderní společnosti dominuje věda. Náboženství vysvětluje povahu tohoto světa odkazem na oblast nadpřirozena, jež propůjčuje věcem významy, jež nelze odhalit z nich samotných. Věda se naproti tomu snaží určit povahu věcí pouze z nich samotných.
Problém socializace a sociální kontroly
Problematiku kontroly je nutné považovat za centrální otázku vědy o společnosti.
Předpokladem kontroly je utříděnost, řád. Chaos nelze kontrolovat. Je třeba alespoň v teorii společnost utřídit a rozvrstvit, mají-li být alespoň úvahy o ní uspořádané. Základní kategorie (instituce, organizace) jsou v prvé řadě kontrolními mechanismy. Každá organizace je především seberegulujícím se mechanismem a sociologie organizací od počátku zkoumá, jak zařídit, aby jednání členů bylo kontrolováno v zájmu cílů organizace co nejúspornějším způsobem.
Všudypřítomnost problematiky kontroly v sociologii není náhodná. Šance společností na prosperitu či dokonce na prosté přežití se mění podle toho, nakolik se lidem daří kontrolovat jejich vztahy k přírodě, nakolik se jim daří kontrolovat výklad sociálních nerovností, které je vnitřně rozdělují, nakolik mají pod kontrolou výklad světa obecně a konečně – nakolik se jim na základě toho všeho daří kontrolovat chování a myšlení svých členu.
Univerzálním prostředkem k zajištění kontroly chování a myšlení členů společnosti je proces socializace. Socializací prochází každý lidský tvor, má-li se stát sociální a kulturní bytostí. Cílem socializace je zformovat bytost, která se bude i o samotě chovat tak, jako by byla pod stálým dohledem ostatních členů skupiny. Toho lze dosáhnout tehdy, přijme-li jedinec za své (internalizuje-li je) hodnoty, normy a měřítka své kultury. Teprve díky socializaci se biologický tvor stává bytostí schopnou chovat se jako člen určité společnosti.
Pro každou společnost představuje socializace zcela základní problém ze dvou důvodů:
Bez uspokojivé socializace zůstávají individua neschopna vstupovat do běžných interakcí s druhými členy skupiny. Vznikají sociálně narušení jedinci, kteří nedokáží respektovat normy běžného soužití a zapojovat se do kolektivních akcí.
Společnost bez socializace není schopná předat své základní normy a hodnoty následující generaci a rozpadá se. Tuto zkušenost učinily mnohé kultury pod náporem kolonizace. Zhroutily se, i když nebyly kolonizátory přímo fyzicky likvidovány.