Sociologie pro ekonomy

Doplňující zdroje:

GIDDENS, A. Třetí cesta. Praha, Mladá fronta 2001

KELLER, J. Až na dno blahobytu. Brno: Hnutí DUHA, 1993.

KELLER, J. Úvod do sociologie. Praha: SLON, 1991. ISBN 80-901059-3-9

TISCHNER, J. Etika solidarity. 1985

MEZŘICKÝ, V. (ed.) Globalizace. Praha, Portál, 2003

5. Sociální skupiny

Socializace lidského jedince

Významné místo v sociální determinaci vývoje jedince zaujímá socializace. Jde o proces začleňování jedince do společnosti, v němž dochází k proměnám, jimiž se jedinec postupně vzdaluje od výchozího stavu novorozeněte a stává se z něj člověk jako kulturní bytost. Je to nesmírně významná přeměna znamenající přechod z říše přírody do říše lidské kultury a na ní založené lidské společnosti. Je to proces celoživotní. Můžeme ji chápat jako sociální interakční proces, jímž si jedinec po celý život osvojuje soustavy hodnot, sociálních norem a vůbec všech důležitých faktorů sociálních (pod)celků. Socializací prochází každý lidský tvor, má-li se stát sociální a kulturní bytostí. Cílem socializace je zformovat bytost, která se bude i o samotě chovat tak, jako by byla pod stálým dohledem ostatních členů skupiny.

Jedinec, jež neprojde socializačním procesem nebo jehož socializace proběhla z nějakých důvodů nevhodně, není schopen v dané společnosti žít nebo alespoň není schopen žít bez konfliktů s širším společenstvím a jeho sociálními normami.

Funkce socializace z hlediska jedince je tedy nepochybná; špatně socializovaný jedinec ve společnosti špatně přežívá, nesocializovaný nepřežije vůbec.

Průběh sociálního procesu

Socializační proces probíhá v určitém skupinovém prostředí, přičemž rodina je nejvýznamnější ze skupin, které přetvářejí člověka v sociální bytost a které formují jeho osobnost. Pro sociální povahu člověka má zásadní význam to, v jakých skupinách se pohybuje, v jakých skupinách žije.

V průběhu tohoto procesu musí jednotlivec:
porozumět kultuře dané společnosti;

1. internalizovat, tj. přijmout za svůj určitý soubor hodnot, jež daná společnosti sdílí a určitý soubor norem, jejichž dodržování společnost vyžaduje;

2. ovládnout základní způsoby chování v typických sociálních situacích, to znamená, že se musí naučit hrát určité sociální role.

Socializace představuje vztah vzájemného působení mezi společností a jedincem:

společnost --- socializace --- osobnost

Zatímco psychologie si všímá především vztahu „socializace – osobnost“, sociologie se zaměřuje na vztah „socializace – společnost“.

Socializace zabezpečuje vrůstání člověka do společnosti a kultury a znamená získávání sociálních dovedností, návyků a postojů potřebných pro styk s lidmi, pro přijímání různých společenských rolí, morálních i jiných norem společnosti.

Socializace se uskutečňuje ve společenských a mezilidských vztazích vzájemným působením osob, skupin, institucí.