Sociologie pro ekonomy

Kapitalismus 19. století se orientuje na maximalizaci profitu, socialisté sní o hojnosti pro všechny. Jedni ani druzí neberou do úvahy omezenost přírodních zdrojů v poměru k rychle rostoucí populaci, která v polovině 19. století dosahuje počtu 1175 miliónů oproti 730 miliónům v polovině století osmnáctého.

S převládnutím tržního hospodářství se problematika potřeb dále komplikuje. Tvoření potřeb je podřízeno potřebám trhu. Žádná potřeba, jejíž uspokojování není nabízeno trhem, není jako potřeba uznána. A naopak o všem, co je trh schopen poskytnout, se automaticky předpokládá, že nějakou více či méně lidskou potřebu uspokojuje. Vytváření umělých potřeb patří k základním předpokladům fungování tržně organizované výroby.

Prohlubuje se nerovnováha mezi celkovým růstem světové populace a omezenost přírodních zdrojů se stává viditelnějším teprve v souvislosti s populační explozí v zemích třetího světa. Od konce 50. let, kdy počet obyvatel přesáhl dvě a půl miliardy, začíná být zřejmé, že věda která způsobila demografickou explozi, je jen částečně schopna zajistit růst populace po ekonomické stránce a již vůbec není schopna intervenovat do politických poměrů, které dávají nerovnostem mezi bohatou a chudou částí světa výbušný charakter.

Neobyčejný pokrok lékařské vědy a techniky postavil moderní svět před mnohem vážnější krizi, než jaké kdy čelily tradiční společnosti. Navíc se v moderní světě spojilo sobectví bohatých s nezodpovědností chudých do podoby globálního ekologického problému. Nedojde-li ke změně ve vývoji populace, překročí v polovině 21. století hranici jedné miliardy obyvatel 16 zemí patřících mezi chudé a nejchudší.

Zatímco rozvojové země komplikují svým nekontrolovatelným populačním růstem situaci především samy sobě, vyspělé země ničí svou produkcí a konzumem přírodní prostředí bez výjimky všem. V tom lze spatřovat jeden z hlavních rozdílů mezi zaostalostí a pokrokem.

Problém orientace ve světě

Lidé mají potřebu vyznat se ve světě, ve kterém se bez vlastního přičinění ocitli. Není-li tato jejich potřeba uspokojena, vznikají těžkosti s přizpůsobením se prostředí, se zvládnutím měnících se situací, s vybudováním pocitu vlastní identity.

Jestliže se má člověk ve světě orientovat, musí mít dojem, že ví, jaký význam mají věci, jež jej obklopují, jaký význam mají události, s nimiž se setkává, a jaké místo v tom všem zaujímá on sám.

Otázku určení si člověk klade také ve vztahu k sobě (otázka smyslu života) a k vesmíru (povaha světa). Věrohodné zodpovězení těchto otázek vyvolává v člověku pocit ontologického bezpečí. Absence těchto odpovědí jej naopak znejisťují, vyvolávají v něm pocit strachu, stresu a podlamují jeho sebedůvěru.

Činění světa smysluplným patří proto ke strategicky nejdůležitějším problémům, s nimiž se musí společnost vyrovnávat.