Sociologie pro ekonomy

Základní rysy a znaky skupiny

Sociální skupina je definována rysy jako mentální jednota a sociální funkce.

Mentální jednota se uskutečňuje stálými psychickými a činnostními interakcemi ve smyslu celku. Tato jednota, pokud se vytvořila má charakter norem. Jedinec, který vstoupí do sociální skupiny – rodina, politická strana, – pokud je jeho vstup dobrovolný, ji přijímá.

Sociální funkcí skupiny rozumíme činnost na zachování její existence a na její přežití a zároveň na službu širšímu celku. Je to nejcharakterističtější rys skupiny, svými funkcemi se navzájem sociální skupiny liší.

Mezi základní znaky skupiny patří:

- interakce, tj. soubor vzájemných aktivit

- kooperace

- vytváření sociálních norem, cílů a hodnot

- vědomí „my“ (sounáležitosti a příslušnosti ke skupině)

- integrace a identifikace

- struktura (diferenciace sociálních pozice – statusů a rolí)

- velikost

- trvání a mnoho dalších znaků, jako např. způsob vzniku, homogenita, solidarita, otevřenost, autonomie, stabilita, vnitřní koheze, ovlivnitelnost, tradice, vytváření auto- a heterostereotypů, druh kontroly, autority a vnější referenční systém skupiny.

Všude tam, kde se ocitne více lidí pohromadě, vznikne určitá obecná sociální situace, nutnost vzájemně se nějakým způsobem uspořádat, nějak se konstituovat v řád nebo systém. To je podmínka, má-li být spolužití jedinců možné, chtějí-li obhájit nějaký společný zájem, vykonat dílo nebo dosáhnout svých cílů. Jde o vzájemný proces ovlivňování, jehož výsledkem je spontánní proměna názorů, postojů, citů a činností ve smyslu uspořádání se v řád.

Skupina si vytváří své vlastní normy, role a očekávání, jak se mají členové chovat a produkuje sankce proti těm, kdo se nepřizpůsobí. Skupina si vytváří vědomí společného cíle či vlastního účelu a mezi jednotlivými členy skupiny se rozvíjejí různé vztahy.

Typologie skupin

Sociální skupiny jsou různými sociology členěny různě. Setkáme se s členěním na:

malé a velké, prvotní a druhotné, primární a sekundární, formální a neformální, referenční a skupiny členství, jednofunkční a mnohofunkční a další.

Větší důraz než na obecnou definici skupiny klade sociologie na typologii skupin:

Podle velikosti bývají skupiny děleny na malé a velké, kde není ani tak důležitý počet členů, jako způsob jejich kontaktu.

Malé skupiny umožňují bezprostřední kontakt „tváři v tvář“, což je zpravidla možné při počtu členů nepřesahujícím 20 až 40 členů.

Velké skupiny budují svůj pocit identity na základě interakcí v malých skupinách. Interakce mezi lidmi trvá dobu delší než několik minut a členové vnímají skupinu jako skupinu a sebe jako její členy.

Podle povahy vazby mezi členy bývají skupiny děleny na primární a sekundární.