Sociologie pro ekonomy

Naopak velké, druhotné či sekundární, formální skupiny (politická strana, průmyslový podnik, pracovní skupina) jsou takové, v nichž převažují neosobní pojítka. Každý člen zaujímá místo ve stanovené hierarchii.

Kromě těchto skupin existuje ještě celá řada jiných dělení, např. podle stupně stálosti, podle míry exkluzivity (otevřené, uzavřené), podle způsobu nabývání členství (narozením, vstupem) i podle způsobu pozbývání členství (zrušitelné, nezrušitelné).

Každá sociální skupina si vytváří svůj vlastní systém norem a hodnot.

Normy mohou být buď stanovené nebo zvykově vžité, mají určené hranice. Určují co by mělo být (např. v rodině to jsou dodržování manželské věrnosti, výchova dětí, úroveň bydlení atd.).

Hodnoty jsou jevy lidského prostředí, které slouží k uspokojování členů sociálních skupin. Každá skupina má vlastní žebříček hodnot (svoboda, zdraví, majetek, peníze, vzdělání). Člověk se v rámci sociální skupiny snaží uspokojovat přání a potřeby.

Sociální pozice a sociální role

Sociální skupina je složitou soustavou pozic a rolí, které jsou obsazeny jejími členy. Do stanovených nebo vzniklých pozic jsou členové skupin jmenováni, dosazováni nebo spontánně uznáváni. V rámci těchto pozic pak jedinci sehrávají své role.

Sociální role

Sociální role je jednání očekávané vzhledem k držiteli určité sociální pozice. Sociologie upozorňuje, že skupiny a společnosti nejsou útvary sociálně homogenní, různí lidé v nich zaujímají různé pozice. To, jakým způsobem budou řešit daný problém, závisí na pozici, kterou ve struktuře skupiny momentálně zaujímají. Druzí lidé vědí, že taková závislost existuje, proto se na nositele různých pozic obracejí s odlišnými očekáváními. Právě tato očekávání tvoří obsah jednotlivých rolí.

Role jsou tedy sociálně specifikované instituce. Jsou to ustavené způsoby jednání očekávané od držitelů určitých pozic.

Za zakladatele teorie sociálních rolí jsou považování G. H. Mead a R. Linton, kteří nezávisle na sobě formulovali v polovině 30. let základní myšlenky této koncepce. G. H. Mead ve své práci (Mind, Self and Society; 1934) analyzuje proces socializace, v jehož průběhu dítě přejímá existující způsoby řešení druhých lidí. Tím si dítě zároveň osvojuje obecnější zkušenost, a to schopnost považovat očekávání druhých za závazná. Učí se zároveň poohlížet na sebe očima druhých a nasměrovat tak tu svou vlastní činnost s přihlédnutím na reakce očekávaných druhými. Soubor respektovaných očekávání vytváří sociální stránku lidské osobnosti, umožňuje kooperaci v rámci skupiny.

K podobným závěrům, ale jinou cestou dospěl i R. Linton v knize Study of Man (1936). Ten vycházel z rozlišení role a statusu. Pojem status vyjadřuje, že různí lidé mají v rámci skupin různé postavení. V jejich jednání se projevují jejich individuální zvláštnosti, a také nutnost chovat se způsobem, který v očích druhých odpovídá zastávané pozici tj. výši statusu. Role, které jsou vyjádřením této skutečnosti, představují spojující článek mezi společností a jednotlivce, zaručují, že člověk se nebude chovat způsobem, který by šokoval druhé, ale bude se snažit respektovat jejich představy o tom, co je vhodné a co ne.