Sociologie pro ekonomy

Teorie sociálního konfliktu se rozšířila hlavně v USA v padesátých letech minulého století. O tuto teorii se opírají především takoví sociologové, kteří mohou provádět své výzkumy a bádání nezávisle na vůli institucí. Teorie sociálního konfliktu analyzuje život sociálních skupin v celé jeho hloubce a podstatě. Na druhé straně tam, kde sociologové tvoří a zkoumají různé společenské jevy a procesy jako zaměstnanci firem a institucí, kde sociální klima ve společnosti je relativně klidné, teorie sociálního konfliktu a jejich analýza ustupuje do pozadí a jsou zkoumány takové jevy, jako jsou napětí, tlaky a psychologie špatného fungování. Je spjata se jmény sociologů jako jsou Talcot Parsons, Robert K. Merton, George Herbert Mead, Lewis Coser, Ralf Dahrendorf a také Randall Collins.

Lewis Coser

Renesance zájmu o studium konfliktů je spojována s jeho jménem a s jeho významnou knihou „Funkce sociálního konfliktu“, ve které provádí charakteristiku konfliktů, formuluje cíle této teorie a základní funkce konfliktů. Sociální konflikt chápe jako boj, zápas o hodnoty, vyšší status, moc a zdroje, kde cílem oponentů je neutralizovat, postihnout nebo likvidovat jejich soupeře.

Coser rozlišuje realistický a nerealistický konflikt.

Rozpracovává teorii konfliktu, která je polemikou s marxismem inspirovanou jednak pracemi M. Webera, jednak proměnami, k nimž došlo zejména od poloviny 20. století ve vyspělých kapitalistických zemích. Snaží se vysvětlit skutečnost jak je možné, že se vyspělé západní společnosti vyhnuly revolucím. Jeho koncepce je obsažena v práci „Soziale Klassen und Klassenkonflikt in der industriellen Gesellschaft.“

Po teoretické stránce se Dahrendorf snaží vypustit ze studia sociálních konfliktů funkcionální pojetí společnosti. V tomto ohledu překonává Cosera. Kategoricky trvá na tom, že každý konfliktní model společnosti musí být založen na polaritě dvou protikladných sil.

Zabývá se sociálním rozvrstvením (stratifikací). Toto rozvrstvení je dáno podílem na moci či vlastnictvím určité výše majetku.

Pozice v zaměstnání je podle Collinse základem třídní příslušnosti jednotlivce. Z toho vyplývá, že podíl na moci je určován postavením v konverzaci a to je dáno do značné míry podílem na moci. Lze přitom ukázat, že Collins vychází především z analýz chování profesí, u kterých právě verbální schopnosti hrají značnou roli. Je autorem zatím nejsystematičtější verze sociologie konfliktu. Jeho dílem je práce „Conflict Sociology: Toward an Explanatory Science.“ Jeho přístup je zajímavý tím, že se snaží obohatit teorii konfliktu jak o prvky konsensuálního pojetí, tak o přístupy interpretativní sociologie.

Obecné principy analýzy sociálních konfliktů:

1. Lidé jsou tvorové sledující uspokojení svých vlastních zájmů a vyhýbající se jejich neuspokojení.

2. V tomto snažení má každý k dispozici různé zdroje, které mu umožňují dosáhnout žádaných cílů. Mezi tyto značně nerovnoměrně rozdělené zdroje patří právě tak možnost fyzického donucení jako schopnost vyvolávat komoční solidaritu u druhých, právě tak sexuální přitažlivost jako soukromé vlastnictví či zastávání významného úřadu anebo členství ve vlivné klientele.

3. Nerovnosti v rozdělení těchto zdrojů umožňují jedněm získávat dominantní postavení nad druhými. Odpor těch, kdo se ocitají v nevýhodné situaci, dále umocňuje konflikt.

4. Všechny ideje, ideologie a víry je třeba vysvětlovat v souvislosti se zájmy lidí, kteří mají k dispozici zdroje umožňující jim jejich ideje prosazovat.