Sociologie pro ekonomy

Zatímco teorie konsensuální definuje, jaké funkci slouží např. daná instituce či organizace z hlediska celku, teorie konfliktů se ptá, pro koho je vlastně existující stav funkční, komu daná instituce či organizace slouží.

Pojmy, jako je moc, nerovnost, stát, třída, sociální kontrola a dokonce i sám sociální konflikt mění svůj význam podle toho, přistupujeme-li k nim z hlediska konsensuálního, či konfliktního.

Konsensuální teorie ve všech případech zdůrazňuje aspekt koordinovanosti sociálních aktivit, což lidem umožňuje účinněji sledovat určité nadosobní hodnoty spjaté obvykle s potřebami celku a tím zároveň realizovat vlastní emancipaci. Konfliktní typ klade naopak důraz na jejich utlačené kvality, které plynou z toho, že jedni mohou realizovat své zájmy vždy jen na úkor druhých.

Případná emancipace některých je tak vždy vykoupena diskriminací ostatních.

Coserova analýza sociálního konfliktu

Renesance zájmu o studium konfliktů je spojována se jménem Lewise Cosera a jeho prací The Functions of Social Conflict, ve které se snaží dokázat, že také konflikty mohou přispívat k upevnění sociálního řádu.

Coser tvrdí, že konflikt s cizí skupinou pomáhá ustavit a udržovat identitu skupiny vlastní. Další pozitivní funkci konfliktu spatřoval v tom, že v jeho průběhu dochází k uvolňování přebytečného napětí, které by jinak mohlo ohrozit stabilitu skupiny.

Coser rozlišuje realistický a nerealistický konflikt. První je řešením reálně existujícího sporu. Silnější vítězí a konflikt je uzavřen.

V případě nerealistického konfliktu se stává akt agrese cílem sám o sobě. Přitom je podružné, na čem se agresivita vybije. Nerealistický konflikt je nenasytný, žádné vítězství ho neukončí, každé agresora pouze povzbudí.

Polemizuje s naivní představou, podle níž se konflikty odehrávají především v rámci sekundárních skupin ( vrstevníci, známí, sousedství ), zatímco život skupin primárních ( rodina ) se vyznačuje láskou a porozuměním. V tomto případě vychází ze Simmela, podle něhož platí, že intimita vztahu zvyšuje pravděpodobnost koexistence pocitů lásky i nepřátelství – v blízkém vztahu je zvláště mnoho příležitostí ke konfliktním situacím, ale v takovém vztahu je zároveň i silnější tendence konfliktní momenty potlačovat. Tím se kumulují a jejich intenzita stoupá.

Oproti tomu v sekundárních vztazích, které jsou neosobní a člověk v nich není angažován celou svou osobností, existuje mnohem více příležitostí, jak pocity nepřátelství redukovat i bez drastických důsledků pro přežití skupiny.

Další vývoj sociologie konfliktu předznamenává Coserova myšlenka, podle které absence jakýchkoli konfliktů nemůže sloužit jako indikátor stability skupiny. Naopak, právě ty skupiny a společnosti, které dovolí rozehrát celou škálu konfliktů okrajových, mají větší šanci zabránit propuknutí konfliktů zásadních.