Sociologie organizace přednášky

Organizace, ke které organizační člověk náleží, modeluje svými tlaky a požadavky i jeho soukromí.

Konec organizačního člověka

• 80. léta 20. století

• Propuštění zaměstnanci

• Zaměstnanci, kteří v organizaci zůstali

Konec organizačního člověka nedůvěra v organizaci, všudypřítomné podezřívání, zatrpklost

Společnost sítí mezi jádrem a periferií organizace

• Síť mezi jádrem organizací a periferií dodavatelů a subdodavatelů

• Síť neformálních vztahů navazovaných mezi členy organizace (v jádru)

• Firmy ztrácejí pyramidový tvar získávají formu volných a pružných uskupení

  • V centru sítě zůstává pouze jádro firmy

  • Výrobní a servisní činnosti jsou oddělené od jádra

• Smysl = vztahy mezi subjektem, který rozhoduje a kdo dodává zboží a služby, podléhají obchodnímu zákoníku.

• Důsledky:

• snižovat náklady a dosahovat úspor z odbourávání nižších článků organizace

• přenášet tržní nejistoty na periferní články sítě

Sítě mezi jádrem a periferií organizace

Sociální kapitál jsou sítě, které fungují mezi kmenovými zaměstnanci

Výhody:

• podporují spolupráci

• přispívají k lepší cirkulaci informací

• vedou k poklesu fluktuace

Nevýhody:

• vytváří až příliš útulné prostředí

• vedou k tvorbě klanů a podpoře korupce

• nedůvěřují všemu cizímu

Změny v pohledu na řídící pracovníky

• Formování rytíř průmyslu, odvážný dobyvatel, laskavý zaměstnavatel, věřil v pokrok, sázel na vědu a techniku v centru je sám podnikatel

• Rozkvět dlouhodobé plánování, pečlivý průzkum trhu, starostlivá personální politika v centru již není podnikatel, ale organizace

• Síť štíhlé, odlehčené organizace, zbavené zbytečných funkcí, zaměřují se na krátkodobé projekty dříve pevné organizace stále více připomínají sumu dočasných kontraktů

Osobnost člověka v organizaci (13. přednáška)

• Pojem osobnost patří k používaným pojmům v oblasti spoločenského života.

• Osobnost je celková organizáce duševného života. Obsahuje v sobě všechny jednotlivé duševní funkce. Vnímání jako duševní proces samo o sobě neexistuje, ale existuje individualita /človek/, která vnímá.

• Každá osobnost má své jedinečné psychické, biologické a sociální vlastnosti.

• Ve struktuře osobnosti rozlišujeme dynamické, trvalé, vrodené a získané faktory.

  • Jako osobnost v běžném jazyku označujeme člověka, který ve svém odboru, schopnostech a jednání vyniká nad ostatními.

Člověk se stane osobností, když:

• si osvojí společenské vztahy a socializuje se

• stane se samostatným a vědomě fungujícím subjektem

• je nositelem určitých sociálních tendencí

• funguje jako efektivní spolutvůrce sociálních vztahů

Osobnost jako jednotný integrovaný celek duševního života člověka má charakter otevřeného systému, permanentního formování, funguje jako jednotný celek, kde se jde o jednotu rozumu, citu, vůle, vnímaní a fantazie, které jsou výrazem rozporu mezi jednotlivcem a prostředím, mezi ambicemi, schopnostmi a možnostmi jejich realizace