Sociologie organizace přednášky

Typologie L. M. Millera

• Typologie formulované ve vztahu k fázi vývoje organizace

• Podle Millera každá organizace prochází určitými přirozenými vývojovými fázemi.

Kompasový model Wendy Hall

• Typologie formulované ve vztahu k chování organizace

• Zaměřuje se na vzorce projevující se v chování organizace na trhu a k jiným organizacím, chováním pracovníků navzájem a k vlastní organizaci.

Změna OK

• K revoluční změně jako transformační a strategické dochází, existuje-li vnější nebo vnitřní tlak, který si změnu v zájmu zachování organizace vynucuje. První reakcí na špatné výsledky bývá intenzifikace stávajících aktivit a postupů, když ani to nepomůže, je třeba revoluční změny. Revoluční změna je komplexní a dotýká se více hierarchických úrovní organizace. Bývá rozplánována na určité časové období.

• K evoluční změně dochází chceme-li v organizaci něco zlepšit. Změna není komplexní, týká se určitých problémových oblastí organizace. Evoluční změna je uskutečňována postupně a dlouhodobě. Dochází při ní k rozvoji žádoucích rysů kultury.

• Primární změna je prováděna v situaci, kdy obsah kultury poškozuje výkonnost organizace a kultura je klíčovou příčinnou jiných organizačních problémů.

• Doprovodnou změnou je změna organizační kultury v situaci, kdy provází jiné typy organizačních změn, když úspěšnost provedení jiné změny vyžaduje změnu kultury.

Při změně organizační kultury je doporučován následující postup:

Sociální interakce v organizaci a týmu (11. přednáška)

Sociální interakce

• Sociální interakce spočívá v působení jedince nebo skupiny na jiného jedince nebo skupinu. Tento proces může mít podobu verbální i neverbální. Jde o jakoukoliv formu setkání mezi jedinci, která má význam pro vytvoření lidských charakteristik (vědomí sebe sama, myšlení, řeč, prožívání, sebehodnocení).

• Giddens popisuje sociální interakci jako jakoukoliv formu setkání mezi jedinci. Může mít povahu formální (hosté na večírku) či neformální (komunikace dětí ve školní třídě).

• Jandourek hovoří o jednání, jehož důsledkem je vzájemné ovlivňování jedinců nebo skupin. K sociální interakci dochází, když jednání jedné osoby (skupiny) vyvolá jednání jiné osoby (skupiny).

• K základním formám sociální interakce pak patří kooperace nebo kompetice.

Kooperace (spolupráce)

• vzniká na základě společných cílů

• při kooperativních činnostech jde o nenulovou činnost – všichni zúčastnění něco získávají (milenecké vztah, pracovní týmy)

• předpokladem kooperativního jednání je oboustranná důvěra, podpora, připravenost k oběti a rezignace na egoistický zisk

Kompetice (soupeření)

• vzniká při usilování o vlastní zisky (prostředí konkurence, soutěživosti)

• povaha vztahu je nulová, někdo získá, co jiný ztratí

• kompetice může být agresivní, neagresivní

• uplatňují se zde různé strategie (přelstění, podvádění, poranění) a taktika (odvedení soupeřovy pozornosti, vyprovokování soupeře)