Správní právo přednášky

• Platnost normativních aktů souvisí s jejich publikací a nastává dnem jejich publikace provedené v předepsané (požadované) formě. (sbírka zákonů, věstník kraje, vyvěšením na úřední desce)

• Publikací se normativní akt stává součástí právního řádu. Normativní akt, který je publikován a je tedy platný, zavazuje příslušné orgány při tvorbě normativního aktu nižší právní síly.

• Platnost normativního aktu neznamená jeho závaznost pro veřejnost, ta nastává až nabytím účinnosti normativního aktu.

• Účinnost normativního aktu je stav, který umožňuje jeho aplikací vytvářet příslušné právní vztahy. Většinou nastává dnem přímo uvedeným v konkrétním normativním aktu. Pokud zde takový konkrétní den uveden není, pak normativní akt nabývá účinnosti 15. dnem po vyhlášení (publikaci).

• V případech, kdy to vyžaduje naléhavý obecný zájem, lze výjimečně stanovit dřívější účinnost, nejdříve však shodnou se dnem vyhlášení (platnosti).

• Normativní akty mohou působit výhradně jen do budoucna. Ukončení platnosti normativního aktu představuje ukončení jeho účinnosti. K ukončení platnosti normativního aktu může dojít buď uplynutím stanovené doby, anebo předepsaným způsobem provedeným zrušením aktu.

Vnitřní předpisy

• Zvláštním případem normativních aktů ve veřejné správě jsou tzv. vnitřní předpisy, které nesměřují vůči subjektům stojícím vně systému vztahů organizační nadřízenosti a podřízenosti ve veřejné správě, ale naopak směřují vůči subjektům ovládaným organizační podřízeností ve vztahu ke správnímu orgánu, který tento normativní akt vydal. Zpravidla slouží k řízení podřízených pracovníků a orgánů. Jedná se o abstraktní formy vnitřní činnosti veřejné správy, s povahou interních normativních aktů » obvykle se označují jako interní normativní instrukce, pokyny, směrnice nebo normativní akty řízení apod.

• Příkladem vnitřních předpisů ve veřejné správě jsou např. organizační řády, spisové řády, skartační řády, jednací řády kolegiálních orgánů. Vnitřním předpisem jsou např. také usnesení vlády.

• Vnitřní předpisy nejsou pramenem správního práva (ani pramenem práva obecně), jsou však závazné pro své adresáty. Nesmějí být v rozporu se zákonem.

Statuty a statutární předpisy

• Povahu abstraktních aktů ve veřejné správě mají tzv. statuty či statutární předpisy. Jsou spojovány zejména se samosprávou, a to územní i zájmovou. Jedná se o abstraktní akty, které se vztahují ke jmenovitě neurčeným adresátům, mohou směřovat jen vůči okruhu osob v daném organizačním rámci – tzn. vůči členům příslušného samosprávného společenství.

• Statutární předpisy upravují vnitřní vztahy v rámci daného statutárního společenství. V některých případech je jejich přijetí a vydání právní úpravou výslovně předpokládáno či předepisováno (např. statuty měst, statuty vysokých škol).

• Statuty a statutární předpisy stojí na hraně obecně závazných právních aktů – některé z nich mají formu obecně závazného právního předpisu, jiné tuto formu nemají. Statutární předpisy u územní samosprávy se svou povahou značně blíží jejich samosprávným právním předpisům, tedy obecně závazným vyhláškám obcí a krajů vydávaným ve věcech samosprávy. Pro statutární předpisy územní samosprávy se také obvykle volí forma právního předpisu samosprávy.