Literatura pro děti a mládež - zápisky

• Vývoj je spjat s rozvojem školství, s obdobím novověké literatury

• Často texty psali učitelé – např. když chtěli, aby si dítě čistilo zuby, tak si vybrali chlapečka, který si nečistil zuby a pak musel ke kováři, který mu vytrhl zub obrovskými kleštěmi – byl častý motiv trestu, postrašení

• Často texty, které měly blízko k náboženství

• Chudost námětů

• Chudost uměleckých hodnot

• Jazyk – používalo se víceméně přirovnání (tlustý jako prase, špinavý jako prase, pilný jako včelka…)

  • Poučky

  • Fádní slovník

  • Užívání klišé

  • Otřepaná přirovnání

  • Žánrová struktura odvozena z literatury pro dospělé

  • Autoři jsou nejčastěji učitelé a kněží

• Uplatňování pouček

• Zjednodušení postav (černobílé vidění) – postavy se nevyvíjely (když byl někdo zlý, zůstal zlým pořád), děti proto vyhledávaly texty, ve kterých byly postavy životnější

• Texty byly velmi úsporné

• Už samotné názvy knih působily odrazujícím dojmem – V. M. Kramerius – Zrcadlo šlechetnosti pro mládež českou

• Otokar Hostinský vystoupil a žádal změnu – chtěl, aby texty pro děti byly jiné, lepší

Charakteristika neintencionálního typu

• Neintencionální typ není spojen se školským systémem, nepodléhá didaktizujícím tendencím

• Objevují se například i líčení přírody

• Chtěli, aby si dítě obohacovalo i slovní zásobu

• Ukázky lidové – folklór – bajky, pohádky, pověsti

• Pedagogové zjistili, že to celkem funguje i jako vzdělávací texty

• Koncem 19. století se LDM dostává z okrajové pozice, začínají se prosazovat umělecké hodnoty

Specifické rysy LDM

• Zřetel k psychickým zvláštnostem dětského čtenáře (dítě nemá takový rozhled a zkušenost, jeho poznávání světa je omezeno, vnímá věci jinak než dospělý

• Čím je dítě mladší, tím víc specifických zvláštností musí brát spisovatel zřetel

• Zvýšená poznávací funkce LDM (dítě touží po poznávání světa, neustále se ptá)

• LDM je do jisté míry redukovaná (např. využití výrazových prostředků – dítě nemá takovou slovní zásobu, neznamená to ale ochuzení umělecké hodnoty) – redukce nesmí být na úkor ostatních funkcí

• Nemá odlišné funkce než literatura pro dospělé, pouze různé vztahy, zaměření, obsah

• Tematika – stejná jako v literatuře pro dospělé, stejný svět, lidi, osudy, pocity, zážitky, ale ztvárnění se děje postupy blízkými dětské fantazii

• Umělecký obraz je oproštěn od množství detailů a individuálních znaků (př. Robinson Crusoe)

• Literární postava – charakterizována malým počtem znaků, často pouze jediným (Hloupý Honza, dobrá víla, sedmihlavý drak…)

• Poznání se má dít prostřednictvím rozvoje děje, přednost mají postavy věkově blízké dítěti

• Dialogický postup na principu přátelského vztahu mezi vypravěčem a čtenářem („Tak si děti představte…“, „Kolik si myslíte, že toho Otesánek snědl?“ – snaží se navodit atmosféru blízkého vztahu, navození představy, že někdo příběh čte)

• Jednoduchá kompozice bez větších dějových odboček – děj je rozvíjen rychle a jasně

• Princip opakování – „Zlatá rybo, slyš má slova, vylez z vody, zjev se znova.“ – opakuje se několikrát v příběhu – má to motivační funkci – dítě je na sebe pyšné, protože ví, že už to jednou slyšelo, už to zná

• Vystupňované napětí – má to i určitý relaxační aspekt (když je dítě už v posteli, chce oddálit moment, kdy půjde spát, když se něco stupňuje, tak ví, že se ten moment oddálí, protože se to bude například třikrát stupňovat)

• Dítě má potřebu harmonického závěru – A pokud neumřeli, žijí spolu dodnes…

• Ucelený charakter epizod

• Jazykovým stylem je rozvíjen jazyk a myšlení dětí

  • Výrazová jednoduchost

  • Stručnost

  • Přesnost

  • Pestrost

  • Volba jazykových prostředků blízkých dětské slovní zásobě (nekňuba, ťululum)