Literatura pro děti a mládež - zápisky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
V posledních letech se stávají limericky „módní záležitostí“, po roce 2000 vyšlo několik sbírek limeriků
Žáček představuje ve svých limericích český hospodský humor (např. Byl jeden výměnkář z ranče,| dvořil se obecní Anče.| Ptal se Anči, jestli tančí –| a co na to řekla Ančí?| „To známe – vleže, ty kanče!“)
Představitelé nonsensu:
Christian Morgenstern (1870 – 1914) - je považován za zakladatele německé nonsensové poezie, také jeho básně jsou založeny na humoru, groteskní lyrice, hře s absurdnem a deformování slov (Košilela)
Český nonsens
V české poezii se nonsens začal nejvíce prosazovat v 60. letech 20. století, do té doby se v naší tvorbě objevoval jen sporadicky.
Kreativní rozmach poetiky nonsensu nastává v průběhu 60. let v zřejmé souvislosti s obecnou orientací na hry s jazykem a potěšení z fikce, osvobozené od bezprostřední účelovosti.
K jistému útlumu dochází v průběhu let 70. kdy normalizace nejcitelněji postihla právě dětskou poezii. Mnozí básníci publikovali své verše pouze v dětských časopisech a to buď anonymně nebo pod pseudonymy. Jejich knížky vycházely výhradně v samizdatových edicích či exilových nakladatelstvích.
Jen několik málo knih stihlo vyjít ještě na počátku 70. let. (L. Dvořák – Omluvenky pro poškoláky, J. Havel – Člověče nemrač se).
Teprve s liberálnějším prostředím 80. let se dětská poezie mohla vrátit k nonsensové tvorbě, která v ní má své pevné místo dodnes.
Spolu s osobnostmi tvořícími již v 60. letech vstupují do básnického prostředí po osmdesátém roce i noví autoři – Jiří Žáček, Jiří Weinberger, Jiří Dědeček, Ivo Štuka aj. jejichž sbírky dále humorně a inovativně rozvíjejí jazykovou hru a zároveň fantazii svých čtenářů.
Josef Hiršal, Bohumila Grögerová – Co se slovy všechno poví
Jiří Žáček – 2x2 je někdy 5
Jiří Havel – Kdo má smysl pro nesmysl
Jiří Weinberger – Povídá pondělí úterku; Ach ty plachty
Karel Čapek
Karel Čapek vytvořil inovační model pohádky, který se vyznačuje racionálním postojem vypravěče k tradiční pohádce a otevřel prostor k variabilitě moderní autorské pohádky.
Pohádkové bytosti mají lidské vlastnosti, starosti a radosti.
Hrdinové pohádek Karla Čapka
jsou většinou prostí lidé jako pošťáci, venkovští lékaři, poctivý žebrák,
když se objeví král nebo králka, píše o nich jako o prostých lidech.
vedle klasických pohádkových hrdinů zde vystupují účetní, vojevůdci a předsedové, ministři a rádcové, kancléř a kurýr, detektivové a policejní prezident, milionář, vrah a žhář.
Tradičně nadpřirozené bytosti žijí v obyčejném reálném světě, kde často nalézají nová uplatnění
loupežník Lotrando vybírá mýtné
rusalka hledá uplatnění u filmu v Hollywoodu
vodník se v lázních stará o horké prameny, ale i přesto nepřestávají plnit své pohádkové funkce