Literatura pro děti a mládež - zápisky

Typické motivy:

• první citová vzplanutí (realizace snů a přání, hledání, zklamání, křivdy, deziluze)

• obraz dívčí hrdinky v jejích kamarádských vztazích (ideální/konfliktní)

• vztahy s rodiči (harmonické/konfliktní)

• osobní krize hrdinky

• obraz dívky v zájmech a koníčcích

• V rámci dívčího románu rozlišuje týž zdroj dvojí model příběhu:

  • kultivační: vystupují zpravidla hrdinky-uličnice s dobrým srdcem, ze kterých se postupně stávají uvědomělé ženské bytosti

  • emancipační: typickými hrdinkami příběhů emancipačních jsou nesebevědomé a nenápadné dívky, které se nečekaně rozvinou v nadané a úspěšné osobnosti

• Problémem tohoto žánru bylo vždy hodnotové měřítko/umělecká hodnota.

  • Oscilace na hranici braku a vysoké umělecké literatury.

Pro triviální literaturu je charakteristická:

• zábavná a relaxační funkce

• postrádá originalitu a uměleckou kvalitu

• zachycuje iluzorní a idealizovaný obraz skutečnosti

• objevují se syžetová schémata a stereotypy

• neživotné postavy

• realita banalizována nebo hyperbolizována

• happyendové zakončení příběhu

• zjednodušená charakteristika postav a jazyková klišé

• U dívčí prózy zvýšená emocionalita, často až sentimentalita

• Tento typ literatury, který „nevyžaduje přemýšlení“, vyhledávají tedy především nenároční čtenáři, kteří v této četbě nachází to, co očekávají: zábavu, dobrodružství, romantiku, empatii aj.

• Za nejpodřadnější vrstvu triviální literatury je označován literární brak, kýč nebo škvár, obrazně zvaný literatura na okraji.

• Do triviální literatury se řadí kromě dívčích románků také detektivní romány, fantasy literatura, westerny, sci-fi, kriminální příběhy aj.

Červená knihovna (ženský román) – 20. a 30. léta 20. století

• „srůstání“ mezi dívčím románkem a ženským románem (červenou knihovnou)

• přetrvávaly však patrné rozdíly:

  • zatímco dívčí románky zobrazovaly zpravidla idylickou lásku, provázenou malým nedorozuměním, a nakonec skončily svatbou

  • ženský román zobrazoval i nešvary života jako je nevěra, rozvod či smrt blízké osoby.

• Tato větev zamilovaného románu byla také více nabitá erotikou, dívčí románky zobrazovaly jen citový vztah mladých lidí.

• Příběhy červené knihovny i její dívčí odnože tíhnou ke stejnému závěru: všechny typy hrdinek (emancipované či neemancipované) spočinou v náruči svého vysněného muže s nadějí na lepší budoucnost.

• Romány červené knihovny jsou psány stejným způsobem:

  • Čtenářky tuší, jak se příběh bude odvíjet a jak skončí.

  • Knihy jsou zatíženy téměř shodným popisem hlavních hrdinů a vyznáváním lásky podobným způsobem.

  • Mění se pouze peripetie vztahů, překážky, kterým hlavní protagonisté musí zpravidla čelit.

  • Autoři často využívají kontrastů a hyperbol, a to nejen v ději, ale i při popisu postav (ctnostný a spořádaný hrdina nezřídka musí čelit muži opačných vlastností).