Literatura pro děti a mládež - zápisky

→ postavy outsiderů se z ryze realistických próz stěhují do oblasti próz s fantastickými a magickými prvky

2. polovina 20. Století

• Vzorec outsider je zbaven svého přirozeného prostředí rodiny, vytržen ze životního stereotypu a předčasně zbaven makrosociálního tlaku, kde se jeho předchozí sociální zkušenosti konfrontují s negativními = specifický fenomén určité psychosociální krize (hrdina je konfrontován s osamělostí a cizotou technokratické společnosti), která je hrdinovým vývojem překonávána a slouží jako východisko ke konstrukci literární postavy.

• Outsiderské téma figuruje ve dvojím významu:

  • obraz vyděděnce jako zachránce (iniciační fáze odloučení)

  • a současně role vyděděnce jako zachraňovaného (důraz na individualitu)

• Prostor domova x prostor cizoty

• Filozofizace – pronikání závažnějších témat do LDM (literatura odpovědí je nahrazena literaturou otázek – ve světovém kontextu již od 60. let)

  • v 90. letech spojena se jmény D. Fischerové, I. Procházkové (Středa nám chutná), Jany Knitlové

• Texty usilují o odkrytí určitého pozadí (rodinného, kulturního, historického)

• V centru pozornosti stojí sebeuvědomování jedince, proces získávání zkušeností, pohled do lidského nitra

• moment jedinečnosti každého z dětských hrdinů/iniciační rozměr próz/archetypální znakovost – Cilka – motiv opuštěnosti, jméno získává anagramem (aluze na její královský původ), pokus vtěsnat se jí do konvenční šablony – zbavuje jí pocitu štěstí, útěk – snaha zachránit identitu, zrání, archetypální motiv věčného šťastného dítěte, motiv dospělého, který si neztratil schopnost hrát, dítě jako nejcennější součást osobnosti,

• proces prožitkového sebezkoumání

• výsledkem má být často nabytá sebedůvěra

• aktuální témata – handicapovaní lidé, ale i sociální handicapy (jiná barva pleti,...)

• důležitou roli hraje fantazijní a magické vnímání světa (následně jsou reinterpretovány ve světě reálném)/prolínání s fantazií – některá navazují na Hoffmana a jeho „terapii kouzly“, jiná jsou závažnější

• zatímco ve 20. století šlo spíše o průniky kouzelných prvků do reality, nyní se prosazuje přechod ze světa reálného do alternativního (modifikování v časoprostorové rovině)

• vedou často k respektování odlišných kultur, zvyků, rituálů, tolerantnímu vnímání

• oživení modelu prózy s exemplárním hrdinou (např. H. Doskočilová – Šimsa) – modelování výchovných situací, reflexe šikany, vztahy k invalidům – exemplárnost epizod, umocněné výzvami, které se dostávají do řádu

Próza s dívčí hrdinkou

• navazuje na příběhovou prózu

• další užívané termíny: dívčí román, dívčí četba, román pro dívky, dívčí literatura

• adresátem je pubescentní dívka, z toho plynou specifika žánru:

  • dominantní postavení dívčí hrdinky (kolem ní je modelován románový svět, je vytvářen výběr faktů a jejich interpretace)

  • atmosféra intelektuální i psychologická odpovídá dospívajícímu děvčeti

  • převaha emotivní složky v ději nad racionální

  • konfliktní situace v příběhu je vázána na typické prostředí (škola, rodina, parta) – hrdinka v nich osvědčuje své mravní kvality

  • důležitou částí syžetu je hrdinčino hledání jistot (jakéhokoli charakteru)