Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Anatomie

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (1.07 MB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Hojení a regenerace chrupavek poškozených úrazem nebo degenerativním procesem je pochod podobný apozičnímu růstu, a je tedy velmi závislý na perichondriu. Do defektu v chrupavce vrůstají z perichondrií nebo z přiléhající kosti cévy, a defekt se vyplňuje bohatě vaskularizovaným vazivem. Fibroblasty vaziva se mohou transformovat na chondroblasty, které pak nahrazují poškozenou chrupavku. Z klinického hlediska je hojení většiny chrupavek dospělého člověka problematické. Hojení je vždy pomalé a velmi závislé na věku pacienta. Podmínkou obnovy a náhrady pojivových tkání je totiž přítomnost cév (perichondria) - přítomnost krevního oběhu. Tato podmínka je u chrupavek zčásti splněna jen v dětství - jinak jen výjimečně. Z hlediska hojení chrupavek je určitým paradoxem, že se lépe hojí defekty zasahující až do kostěného podkladu chrupavek, např. do kloubních konců kostí. Kost je totiž u těchto typů zranění zdrojem cév, které zahajují reparativní pochody poškozené chrupavky. Spontánní regenerace větších defektů kloubních chrupavek, které na kontaktních plochách nemají perichondria, je u dospělých osob prakticky nulová. (Dále viz kap. Obecná anatomie kloubu.)

Nepřítomnost cév má však pro chrupavku i jeden pozitivní důsledek.

Chrupavky vykazují velmi nízkou antigenicitu. Tj. nepřítomnost bílkovin krevního oběhu a relativní izolovanost chondrocytů, dovolují využívat chrupavek nejen jako homo-, ale i jako heterotransplantátu.

<!--[if !supportEmptyParas]--> <!--[endif]-->

Podle poměrného zastoupení jednotlivých stavebních komponent chrupavky rozlišujeme:

<!--[if !supportLists]-->• <!--[endif]-->kloubní (hyalinní) chrupavku;

<!--[if !supportLists]-->• <!--[endif]-->elastickou chrupavku, a

<!--[if !supportLists]-->• <!--[endif]-->vazivovou chrupavku.

Kloubní chrupavka

Kloubní, hyalinní chrupavka je nejrozšířenějším typem chrupavky v těle. Je tvrdá, hladká a křehká (hyalinní = sklovitá), a ve slabších ploténkách je i průsvitná. Kloubní - hyalinní chrupavka tvoří konce žeber, pokrývá kloubní hlavice, tvoří skelet hrtanu, průdušnice, bronchů a vytváří část podkladu nosu. (Obr. 3. 5 .)

Hyalinní chrupavka je i základem skeletu plodu, a ještě novorozenec má většinu "kostry" tvořenou sklovitou chrupavkou.

[ Stavba hyalinní chrupavky: Chondrocyty hyalinních chrupavek jsou buňky okrouhlého až vřetenovitého tvaru s krátkými, ostnitými výběžky. Buňky se po dělení nevzdalují a zůstávají ve skupinách, kterým vzhledem ke stejnému původu buněk říkáme izogenetické skupiny. Kolem izogenetických skupin jsou jemná pouzdra tvořená kolagenními vlákny chrupavky a základní hmotou.

: Chondrocyty hyalinní chrupavky produkují kromě amorfní základní hmoty i velmi jemná kolagenní vlákna. Vlákna se na celkovém objemu mezibuněčné hmoty podílejí asi 50%. Tvoří je kolagen II. typu, formující prostorové sítě, které mají u některých chrupavek určitou architektonickou úpravu, odpovídající zatížení chrupavky. V případě kloubních chrupavek jsou typickým "architektonickým prvkem" chrupavek arkády (oblouky) vzájemně se křížících vláken. Vlákna v hrtanových chrupavkách se naopak kříží pod různými úhly.

Témata, do kterých materiál patří