Anatomie

Na povrchu svalových vláken je membrána (sarkolema) odpovídající svoji strukturou buněčné membráně. V cytoplazmě, sarkoplazmě svalového vlákna jsou kromě desítek jader a dalších buněčných organel, uložena podélně orientovaná vlákénka, myofibrily. Kolem myofibril jsou početné systémy podélně i příčně orientovaných trubic endoplazmatického (sarkoplazmatického) retikula. V systému těchto trubic je vysoká koncentrace vápenatých a hořečnatých iontů, které jsou nezbytné pro realizaci svalové kontrakce. (Viz dále.) Na myofibrilách je ve světelném mikroskopu vidět střídání světlých a tmavých úseků.

Tmavé (anizotropní, dvojlomné, tzv. A úseky) se střídají se světlými (izotropními jednolomnými, I úseky. Proto je celé svalové vlákno v mikroskopu jakoby žíhané, tj. příčně pruhované.

Každý izotropní úsek je rozdělen tenkou ploténkou (telofragmou), tzv. Z - linií. Úsek myofibrily mezi dvěma Z - liniemi se nazývá sarkoméra. (Viz obr. .) Sarkoméry se skládají z řady typů submikroskopických myofilament, např. myozinu a aktinu.

Sarkoméra = kontraktilní jednotka svalového vlákna.

Kontrakci sarkoméry (tedy i kontrakce svalu) realizují dvě bílkoviny: myozin a aktin. Pružnost sarkoméry podmiňují další dvě bílkoviny: titin a nebulin.

• Myozin je bílkovina, jejíž molekuly mají charakteristický tvar - kulovitou hlavu, ohebný krk a tyčinkovité tělo. Pro hlavu s vláknitým krčkem se také užívá označení - příčný můstek. Prostřednictvím hlavy reaguje myozin s aktinem. Molekuly myozinu tvoří základ A úseků myofibril, tj. A úseky sarkomér. (Viz obr. 3. .)

Anizotropní úsek sarkoméry je dále rozdělen proužkem H - mezofragmou. Proužek je místem, které tvoří již zmíněné příčné můstky myozinu.

• Aktin je opět bílkovina tvořící v sarkoméře tenčí a početnější vlákna. (Poměr aktinových a myozinových vláken je ve vláknech kosterních svalů asi 4:1 až 6:1.) Aktinová vlákna jsou zakotvená v Z - liniích. Vlákna jsou složená ze dvou spirálně stočených makromolekul, zasahujících mezi tlustá myozinová vlákna.

: Myozin a aktin jsou základní kontraktilní (stažlivé) bílkoviny svalu. Sval se pomocí těchto bílkovin zkracuje a generuje tah, jehož důsledkem je pohyb. Sval má ale také schopnost vracet se do své původní délky - je pružný.

Na molekulární úrovni tyto funkce zajišťují především dvě bílkoviny titin a nebulin.

[ Titin (konektin) má mezi bílkovinami svalu nejdelší známou molekulu - až jeden mikrometr. Molekula titinu je zakotvena do Z a M linie sarkoméry a v relaxovaném svalu zabezpečuje anatomickou kontinuitu sarkoméry. Zároveň fixuje myozinová vlákna v anizotropním úseku sarkoméry proti bočnímu posunu při kontrakci. Přitom nijak neomezuje vzájemné zasouvání aktinu a myozinu. Pro tuto stabilizační roli bývá molekula titinu považována za "molekulárního hráče" svalové kontrakce. (Vlastní mechanismus kontrakce bude probrán dále.)